Nejúčinnější způsob (osobního) rozvoje

Možná teď čekáte, že vám začnu vysvětlovat určité postupy, které můžou vylepšit váš život, či vaší společnost. Ale já nebudu.

Takové postupy jsou totiž většinou velmi pomalé a samy o sobě toho změní, na poměry nás - lifechangerů - hodně málo. Je ale jedna věc, která dá jakémukoliv posunu vpřed kvantovou rychlost a doslova v okamžiku změní celý váš život. A dá se uplatnit na jakýkoliv postup.

Můžete dělat cokoliv, ale bez téhle věci téměř ničeho nedosáhnete. Na druhou stranu, všichni lidé, kteří to vysoko dotáhli, se tam, kde jsou, odtama, kde jste vy, dostali právě díky téhle věci.

Co musíte udělat, aby váš osobní, nebo třeba i firemní vývoj nabral otáčky?
Dvěma slovy - PŘEKONEJTE SE.

To je všechno, co stačí udělat, abych změnil svůj život?
Když to vemem kolem a kolem, ano. Nic výrazného se ve vašem životě (analogii například s podnikem si rozvíjejte dále sami) nestane bez toho, aniž byste se překonali. Lidský mozek má ze své zvířecí podstaty tendenci zůstat na místě, zůstat v té nejpohodlnější pozici. To je sice možná pozice nejbezpečnější, ale taky pozice, ze které se nikam jinam nedostanete a nevyvinete. Proto musíte své komfortní zóny překonat, aby se něco dělo.


Kdy se mám překonat?
Možná vám není hned jasné, v jakých situacích se máte překonat. Co jsem Tím vlastně mínil. Zde uvedu několik příkladu běžných situací, ve kterých se rozhodně máte překonat.

Překonejte se, když:

• máte z něčeho strach. Například, když máte strach mluvit před lidmi. Překonejte se a běžte před ně. Když máte strach vyjádřit své názory. Překonejte se a vyjádřete je.
• máte plán něco udělat, ale jakmile má dojít na věc, nechce se vám. Vystižný příklad: chcete napsat článek na blog, ale jakmile se k tomu dostanete, absolutně se vám nechce. Překonejte se.
• víte, že něco by vám pomohlo, ale nedůvěřujete tomu a nechce se vám.
• vám radí někdo zkušenější a vy jej nechcete poslouchat. Příkladem budiž, když hrajete s kamarádem fotbalistou fotbal a on vám říká, co a jak máte dělat. Překonejte se, a poslechněte jej i když k tomu máte odpor a myslíte si, že nemá pravdu. Ve skutečnosti je zkušenější a to, co vám říká je v zájmu nejvyššího dobra.
• se objeví náhodná myšlenka, ale vy ji hned zavrhnete. První a náhlé myšlenky bývají často ty nejdokonalejší. Překonejte se a udělejte to, i přes hlas svého kritického já. Například povídáte si s krásnou holkou a vás napadne pozvat ji na rande. Ale hned to zavrhnete. Překonejte se a okamžitě podle své myšlenky jednejte. Když to neuděláte teď, tak už nikdy. Neexistuje totiž ta "správná chvíle". Člověk takové chvíle vytváří svým jednáním a rozhodováním.
• se vám do čehokoliv jednoduše nechce. Překonejte se a jděte do toho, splňte ten úkol. Hned.

A proč vlastně? Co to způsobí tak velkého?
Když se překonáte, proběhnou změny hned na několika úrovních:

1. Překonáte své vnitřní hranice a posunete je o kus dál. 
2. Dosáhnete toho, čeho byste bez překonání se jinak nedosáhli - a že to často opravdu stojí za to. 
3. Naučíte se překonávat se. Jakmile se překonávání se stane vaším zvykem, rychlost, jakou se vyvíjíte a dostáváte dál se začne znásobovat.
4. Zmizí okamžitě většina strachů a nechutí, které jste měli a překonali. Například, přestanete se bát mluvit mezi lidmi. 
5. Získáte plno nových zkušeností, které se vám budou hodit.
6. Vaše sebejistota se zvýší. Pozor, neplést s dnešním často špatně používaným slovem sebevědomí. Sebejistota neznamená machrovat. Sebejistota znamená být v pohodě a nebát se, když není třeba.
7. Začnete vidět věci z jiného úhlu pohledu a začne vám toho strašně moc docházet.
8. Stanete se šampiony. Šampiony jsou Ti, kteří se překonávají.

Závěr
Kdykoliv se překonáte, způsobíte obrovskou pozitivní změnu ve svém životě. Nervové spoje ve vašem mozku se předrátují a všechno se změní. Pokaždé, když se překonáte se pochvalte, protože jste se stali muži (ženami) činu a dostali jste se na další úroveň. Pamatujte, překonávání je klíč ke všemu velkému.


Na závěr uvedu pár citátů od významných lidí pro motivaci:

"Obtížnosti jsou příležitosti pro nový růst." ~Ely Shemer

"První myšlenka - nejlepší myšlenka." ~Jack Kerouac

"Abyste získali, co jste nikdy neměli, musíte udělat co jste nikdy neudělali." ~Anonym

"Nejlepší způsob, jak překonat problém, je jej vyřešit." ~Alan Saporta

"Co byste udělali, kdybyste neměli strach? Odpovězte si a udělejte to. Hned." ~Joe Vitale

"Jediný rozdíl mezi vítězi a poraženými je, že vítězi jednají."  ~Anonym

"Překonejte strach ze změny a ta změna vám vytvoří nový život."  ~Jakub Kolčář

"Inspirace zřídkakdy vyvolá akci. Akce vždy vytvoří inspiraci." ~Frank Tibolt

Ať se vám daří,
Jakub Kolčář


Fotka

Udělejte si pořádek

Určitě to znáte. Věci se na jednom místě hromadí a hromadí až nakonec ani není vidět původní záměr toho místa a vy se v něm utápíte. Mluvím o pracovních stolech, poličkách, přihrádkách na dokumenty, na nářadí, skříních na oblečení, nábytku v pokoji, souborech v počítači a nebo třeba přátelích na facebooku.


Proč?
Někomu to může být zcela jasné, někomu ne. Proč si uklidit? Uvedu v bodech pár důvodů:

• Místo nabyde původního a nebo zcela nového významu.
• Zlepší se vaše efektivita práce s položkami na daném místě.
• Taky estetická stránka místa se často velmi rapidně po úklidu zvětší.
• Uděláte si přehled ve věcech, ale taky hlouběji, ve svých obecných preferencích.
• Vytvoříte si naprosto nové pracovní prostředí; protože ke každé zavedené struktuře má člověk připojené určité emoce a narušením těchto struktur zmizí a mohou se vytvořit nové (příznivější).
• A konečně, uvolníte si plno špatně využitého místa.

To bychom měli důvody. Myslím, si, že jsou docela jasné každému. Navíc mnohem větší jsou nevýhody neuklizeného prostoru, mezi něž patří odvádění pozornosti, nepřehlednost, nepříjemné emoce atd.

Jak?
Abyste si mohli správně uklidit, musíte vědět, jak na to. Totiž ne všechno co může vypadat jako tvoření pořádku jím skutečně je. A proto jsem vytvořil pár pravidel, která přispějí k co nejlepší změně prostoru k lepšímu. Zde jsou seřazeny do několika kroků. Ty, když budete následovat, vám mohou v mnohém změnit život.

1. Všechno pryč! Vyházejte všechny věci ven. Neberte vůbec žádné ohledy na zachování starého řádu. Jednoduše ze šuplíku všechno vysypejte, z poličky všechno vyhažte a z počítače vše vymažte z harddisku (=přesuňte dočasně na jiné úložiště)
2. Dokonale vyčistěte prostor. Tento krok velkou roli nehraje, ale když jej uděláte, hodně tím ještě reorganizaci zlepšíte. Na stole to znamená setření prachu a důkladné vyčištění, na počítači třeba až naformátování harddisku a reinstalaci operačního systému.
3. Berte to, co skutečně používáte. Všechny vytažené věci si jednu po druhé proberte a nad každou se tímto způsobem zamyslete: "Používám tuto věc denně? Nebo alespoň jednou za týden, či přinejhorším za měsíc?" Pokud si odpovíte ne, okamžitě tuto položku odložte na hromádku k vyhození (nebo vyloučení z vašeho inventáře).
4. Nostalgii ne! Neukládejte na pracovní místa památeční záležitosti. Takové předměty zde také nemají vůbec co dělat. Faktem sice je, že vzpomínání na minulé zážitky prospívá mozku, což bylo vědecky prokázáno. Ale rozhodně dobré práci neprospívá jakékoliv rozptylování a přivolávání starých emocí. Vzpomínejte pouze tehdy, když se pro to rozhodnete. A proto všechny památeční záležitosti dávejte nejlíp na vyhrazené místo a nebo alespoň někam, kde na ně běžně nenarazíte. Na předměty z dětství si vyhraďte zvláštní šuplík, na fotky z událostí na počítači zvláštní složku nebo dokonce samostatné uložiště (CD/DVD/externí harddisk,...)
5. Co nejúsporněji, nejpřehledněji a nejpěkněji. Zorganizujte svůj nový prostor, jak nejlíp dokážete. Vůbec se nevažte na to, jak jste to měli předtím. Uvažujte vždy nově a hledejte způsoby, jak věci uspořádat a uložit co nejlíp z hlediska přístupnosti, přehlednosti, úspornosti, ale i estetiky. Rozmístěte položky tak, aby na vás působily co nejpříjemněji pokaždé, kdy se na takové místo podíváte. V počítači pomůže vytvoření přehledné (a jasně popsané) struktury složek, v šuplíku nebo na stole zase jakékoliv jiné vyhovující uspořádání. 

Hlavně se nebojte
Zbavte se strachu dělat si pořádek, protože ten vás pouze brzdí v tom, vytvořit něco nového, lepšího. Zbavte se taky strachu staré věci opustit a zavést struktury nové.  A zbavte se strachu udělat si pořádek v čemkoliv kdykoliv máte dojem, že vás vaše prostředí v něčem omezuje.

Nepoutejte se na nepoužitelné struktury. Přetvořte staré, a fungující částečně. A tvořte nové, dříve neexistující.

Mé pravidlo úspěchu "3A" zní: "Act! Act! Act!" Jednejte a můžete dosáhnout čehokoliv.

Ať se vám to tedy daří,
Jakub Kolčář.

Fotka

Proč jsem volil, jak jsem volil

Ode dneška do zítřka (28.-29.5.2010) probíhají na území České republiky volby do parlamentu. Narovinu vám řeknu, že já osobně jsem dal hlas straně TOP09. Ale nebyl to neuvážený hlas. Předcházelo mu hodně rozmýšlení, které se vám pokusím přiblížit.

Kdo nevolí, jako by volil.
Vy a já jsme svobodní občané české rrepubliky a právě svým hlasem rozhodujem o tom, jak bude náš stát fungovat. Můžete si říci, co se stane, když nepůjdu volit. Ale stane se toho docela hodně. Nerozhodnutí se je taky rozhodnutí a to platí nejen při volbách. Když se rozhodnete nevolit, dáváte tím svůj hlas svému nepříteli. Jakkoliv to vypadá na první pohled bezvýznamně, pokud se vám na našem současném fungování státu nelíbí jediná věc, běžte jedn označně volit, protože jedině tak to můžete změnit.


Jaké strany na výběr?
Samozřejmě politických stran kandiduje několik desítek. Ale když jsem se rozhodoval, vybíral jsem pouze z těch, které mají nějakou potenciální šanci na úspěch. Důvod? Jednoduše chci toho nyní změnit tolik, co jen jde. Kdybych volil menší stranu, taky by to nebyl zbytečný hlas, ale pravděpodobně by nic ve vládě nezměnil, protože malým stranám trvá většinou několik let, zda se ujmou, jestli vůbec. Druhým důvodem je, že pro mě nemá žáden smysl volit strana, které jsou pro mě naprosto výtržní (Koruna česká, Ježíš pán, Pravý blok). Na výběr mi tedy zbyly KSČM, ČSSD, KDU-ČSL, TOP09, VV a ODS.


Levice nebo pravice?
Na kterou stranu se přiklonit pro mě bylo celkem jasné, protože já prosazuju názor, že každý člověk si je sám strůjcem svého štěstí (jistot, bohatství, ...). Levicové strany sice mají pár zajímavých myšlenek, ale ten přehnaný socialismus není můj šálek kafe. Navíc levice jsou pouze Komunisti (víme, co nám způsobili) a ČSSD, kteří se vždy s komunisty dávají do kupy. Tím pádem tyto dvě strany pro mě vypadly a pravicový zbytek byl můj arzenál.


Fanoušky, fanoušky! Cože, vláda?
Když jsem si procházel volební programy a letáky jednotlivých stran, narazil jsem na jeden zajímavý jev. Většina z těch stran stále omílá fráze spokojenost, jistoty, bezpečí, dobrá vláda a volte nás. Ale že by se člověk dozvěděl, co vlastně chtějí dělat, to ne. Jako příklad vyberu stranu Věci veřejné. Ti, jak už název napovídá, se snaží prosadit, aby všechno ve vládě bylo průhledné, veřejné. To je sice zajímavá myšlenka, ale co dále? Jaké mají názory? Co chtějí dělat se zemí? Jak chtějí zacházet s lidmi? A co daně? Zajímalo by mě alespoň, CO má být v té vládě průhledné. A to se nedovím. Tím pádem u mě již nemají šanci.


My jsme ti nej
Tak celkově jsem nabyl dojmu, že ty velké strany jsou velké organizace jejichž úkolem je se zviditelnit a ukázat, že jsou Ti nejlepší. Co udělají s vládou je nezajímá, co vůbec nabízejí se taky nedozvíme. Konkrétně ODS. Informace, které jsem od nich zaregistroval, se všechny ze 70% procent týkají pomlouvání ČSSD a sugerování, že ODS je lepší a máme je volit. Když se člověk podívá na jejich letáky, zjistí, že jich sice mají hodně, ale jsou přeplácané samými odbornými texty, kterým běžný člověk nerozumí a nebo nám vůbec neříkají, co vlastně mají s naší zemí v plánu. ODS taky padla.


Všechno je pohoda, a stejně jsme ti nej
Takový je případ předposlední strany z mého seznamu - strany KDU ČSL. Koukal jsem na pár jejich videí a nenarazil jsem na jediné, ze kterého bych nenabyl dojmu, že strašně machrují a tváří se, že jsou nad věcí. Jsou tak nepříjemně arogantní, až se mi z nich dělalo zle. Ten jejich názor, že všechno ví, a že jsou nejlepší. Takovou stranu bych nikdy nevolil. Padla taky


Poslední a zároveň dobří
Zbyla mi strana TOP09, ale zdaleka jsem je nevolil, z důvodu, že by byli nejmenší zlo. Jsou mi názorově v mnoha věcech přízniví.


Známe problém a vyřešíme ho
TOP09 je jediná ze všech stran, u které jsem se okamžitě jasně dozvěděl, jaké mají plány a co je jejich cílem. Primárně chtějí zastavit zadlužování státu. A zbývající části programu se od toho převážně odvíjejí. Líbí se mi, když někdo ví, co chce, protože pak jde rovnou za tím a zpravidla toho bez problému dosáhne. TOP09 ví, co chtějí.

Sloužíme státu a budem dělat to nejlepší, co umíme.
Líbí se mi taky, že v TOP09 je plno odborníků. A i Ti lídři, ač třeba nejsou žádní vědci, se snaží, jak můžou. Nemachrujou s tím, jak jsou nejlepší a jak všechno zvládnou nejlíp, ale slibují, že se budou snažit. Přiznávají, že jsou v situaci těžké a že to nebude zrovna lehké, ale udělají pro to všechno, co budou moci. Navíc u strany TOP09 jako u jedné z mála, ne-li jediné, nehrozí korupce. Předseda strany, pan Swarzenberg je kníže a pro toho nemají úplatky žádný význam a tak jde vidět že se snaží čistě z vlastního přesvědčení a odhodlání náš stát spravit. A jaký vůdce, takové stádo. Proto věřím, že celá strana je čestná.

A nakonec celkové sympatie
Nějakou, a nemalou, roli v mé volbě hrál i celkový dojem. A ten na mě TOP09 udělali správný. Žádné zbytečné nafukování, žádné nesplnitelné slibování. Všechno akorát jasné, průhledné a čestné, bez vedlejších záměrů. A i přestože ani tohle není úplně ideální strana pro mě, je dost dobrá na to, abych ji hrdě dal svůj hlas. A tak jsem učinil.

Jak vám vyplynulo, má volba TOP09 byla po mém brainstormingu jasná. Je to podle mě strana, která skutečně splní to, co říká a bude mít jen ty nejlepší úmysly.

Dodám ještě, že rozhodně si nemyslím, že to má být ideální strana pro každého. Každý má svůj vlastní žebříček hodnot a tudíž i jiné politické názory. Ani jsem dnes nechtěl nikoho urazit. Dnes uvedené mé hodnocení proto prosím berte pouze jako můj osobní názor.

A prosím vás ještě o jednu věc. Pokud jste tak ještě neudělali a je vám více než 18, běžte volit. Jinak vyhrajou vaší protivníci.

A taky se dobře rozmyslete nad tím, koho zvolit tak, aby se náš stát vyvíjel nejlíp jak to jde. Snad vám k tomu můj dnešní příspěvek trochu pomohl a pomohl vám uvědomit si některé skutečnosti.

Ať žije svobodný český stát řízený chytrými lidmi.
Jakub Kolčář

Fotka

Pár fint jak se snadněji učit

Potřeba učit se je věc, se kterou se setkávají nejenom všichni studenti, ale taky dospělí v různých situacích. Většina lidí si pod pojmem učit se představí neúprosnou dřinu, která skoro k ničemu nevede. Několik hodin se něco šrotíte a stejně potom neumíte skoro nic. Takto to totiž zažívá většina lidí. Ve skutečnosti učení takové vůbec nemusí být. Zde vám povím pár fint, které každému člověku usnadní učení se čehokoliv.

• Učte se v blocích. Když se potřebujete něco naučit, tak si vytvořte přes den (dny) bloky o délce maximálně jednu hodinu, ve kterých se budete skutečně pouze učit. A mezi bloky dělejte důležité přestávky, kde ne to učení vůbec nemyslete.
• Učte se soustředěně. Když se učíte, nedělejte nic jiného. Učte se jen jednu věc naráz.
• Učte se ve vhodnou dobu. Ráno a večer před spaním jsou chvíle, po kterých si člověk většinou zapamatuje nejvíc.
• Použijte co nejvíce smyslů. Čím víc tím líp, protože s každou další smyslovou asociací se mnohonásobně zvětšuje schopnost mozku pamatovat si něco.
• Kreslete si a dělejte si výpisky. Přehledně a hlavně podle sebe si ve stručnosti sepište, co se chcete naučit.
• Učte se pouze to, co neumíte. Vyškrtejte všechny informace, které vám jsou povědomé a které byste si víceméně pouze opakovali. Toho, co skutečně neumíte je často mnohokrát méně, než kolik se člověk často "učí" (protože většinu zbytečně pouze opakuje).
• Vysvětlete to, co jste právě dostali do hlavy někomu jinému. Vysvětlete to tak, aby tomu i vaše senilní babička rozuměla. Když musíte použít řeč tak se totiž vaše myšlenky v hlavě uspořádají do lépe stravitelného stavu a uloží se do dlouhodobé paměti.
• Dělejte si z učení srandu. Vytvářejte si šílené představy postavené na tom, co jste se právě dozvěděli. Čím šílenější představy, tím to mozek lépe zpracovává.
• Buďte zvědaví. Klaďte otázky. A potom hledejte odpovědi na ně. Vlastní zvědavost přinese učení se nové grády.
• Využívejte nabyté znalosti kdykoliv to je možné. Uvedení teorie v praxi je jeden z nejmocnějších způsobů učení se.
• Uvažujte nad tím, kde všude by se daly vaše znalosti užít a pokud to není možné v reálu, užijte je tak ve své představě.
• Učte se z více zdrojů. Nechte si to vysvětlit od více odborníků. Každý nový úhel pohledu je obrovské plus.
• Dobře spěte a buďte odpočinutí a v dobré náladě. Jak se dobře vyspat.
  
• Používejte mnemotechnické pomůcky. K mnoha oborům jich již plno existuje. A vytvářejte vlastní.
• Učte se nahlas. Přeříkávejte si to, co se dozvídáte, protože tak se to mnohem lépe v hlavě uloží
• Poslouchejte při učené příjemnou, nerušivou muziku, nejlíp beze slov (a nebo se slovy, kterým nerozumíte). Pomůže to zapřáhnout obrovské síly podvědomí.
• Ve všem co se učíte najděte něco, co je dobré pro vás. Najděte pádné důvody, proč je dobré se to naučit. Použijte správné směrované emoce. Ovládněte své emoce.
• Spojte učení se zábavou. Vytvořte písničky na to učené, udělejte soutěže, hry, kreslete si. Komenského moudro "škola hrou" je dosud nepřekonané.
• A na konec - nepřestávejte s hledáním stále dalších a nových způsobů a fint, jak se snadněji učit. Věřte tomu, že vždycky nějaké, které vám pomůžou, najdete :-)

Kdykoliv si nevíte rady s tím,  jak se něco naučit, koukněte se na tenhle seznam. A když už nic nepomůže, přečtěte si znovu jeho poslední bod. Nenechte naději umřít, protože ta vás vždycky zachrání, když si ji udržíte.

Člověk se může učit snadno, rychle, zábavně a přitom hodně informací. Jen záleží, jaký metodami se toho snaží dosáhnout.

Věřím, že vám můj seznam pomohl a našli jste alespoň jednu věc, kterou jste neznali dříve a změní váš přístup k učení.

Hodně úspěchů,
Jakub Kolčář.

Fotka

Jak se zbavit časové tísně - time management v 5 krocích

Zažíváte taky denně takové okamžiky, kdy zjišťujete, kolik toho ještě chcete (a nebo musíte udělat)? A vidíte, že to už nemůžete stihnout. Přes den přece nebyl čas. A cítíte se tak špatně. Čeká vás trest v nějaké své podobě.

Přesně z toho se dá dostat. Následujících 5 kroků vám přiblíží, jak.

1. Zjistěte, co musíte udělat.
   
   Ujasnit si, co vlastně chcete, je ze všeho nejdůležitější, protože to je první věc, kterou musíte udělat. Mozek se cítí nepříjemně, nejistě, když tuší, že něco chce, ale neví co. Když se to dozví, začne se chovat úplně jinak.
   
   Abyste toto dělali automaticky, vytvořte si denní rutinu. Hned jakmile se dostanete z práce a nebo ze školy domů (případně o víkendu ráno), vyhraďte si 5 minut času na to, sepsat všechno, co chcete v ten den udělat. Sepište všechny věci, které tíží vaší hlavu, ale taky zauvažujte nad těmi (a podívejte se do úkolníčků), které máte zadané na určitý termín. Toto se často tak rádo zapomíná.
   
   
2. Vytvořte si priority.
   
   Je zásadní se rozhodnout, čemu věnujete kolik úsilí a času. Projděte si všechny úlohy, které jste si v předchozím kroku sepsali, a každé z nich přiřaďte prioritu od 0 do 4. 4 znamená, že ta úloha je pro vás velmi důležitá a patrně povede k nějaké změně ve vašem životě. 0 znamená, že to možná ani nestojí za to, se namáhat. Uvažujte z dlouhodobějšího hlediska, protože vytlačit důležité urgentním je největší chyba při plnění čehokoliv.
   
   
3. Vytvořte si plán práce
   
   Každý člověk je ochoten denně a v průběhu týdne věnovat jiný čas práci a jiný zábavě a relaxu. O víkendu si vyhraďte alespoň jeden den pouze na odpočinek. A další dny již závisí jen na vašem rozhodnutí. Podstatné je jasně se rozhodnout. Kolik času denně věnujete práci a kolik odpočinku.
   
   Například se rozhodnete 3 hodiny denně pracovat (v tomhle kontextu plnit úkoly) a 2 hodiny od nich odpočívat (zde se počítá jakékoliv odreagování). Rozhodnutí v takovém smyslu je správné. Uvažujte vždy konkrétně a důsledně.
   
   
4. Kdykoliv máte volno, vrhněte se do něčeho
   
   Každý okamžik, kdy nevíte coby se ihned podívejte na svůj seznam úkolů a začněte na jednom z nich pracovat. Tohle je velmi důležitý princip efektivity. Jakmile se octnete ve chvíli nerozhodnosti, chytněte se prvního úkolu. Analogicky, vždy, když na něčem děláte dlouho a už se vám to moc líbí, dejte si pauzu a odpočiňte si. Něco si zahrajte, poslechněte si pěknou muziku nebo si třeba zasportujte.
   
   
5. To, co se vám zdá nejnáročnější, udělejte nejdřív.
   
   Může se vám to zdát nepříjemné, nebo nelogické, ale je to ve skutečnosti úžasná cesta, čítající nejvíce výhod. Za prvé, je takto jisté, že ty nejnáročnější úlohy skutečně uděláte. Za druhé, jakmile překonáte nějakou takovou věc, něco do čeho se vám nechce, budete si sebe opravdu cenit. A seznam výhod by mohl pokračovat.
   
   Z počátku vám sice takové úlohy nějaký odpor klást budou, ale když chvíli vydržíte, dostanete se takzvaně do "proudu" a ono vám to půjde samo. Co dříve bylo odporné a neřešitelné se stane veselou hříčkou.
   
   

Přes den se snažte, jak nejlíp dokážete. Ale i přesto dělejte pravidelné přestávky na odpočinek, absolutní odreagování.

A jakmile přijde večer a vy se podíváte na svůj lístek splněných úkolů, vaše srdce zaplesá a zaplaví vás příjemný hřejivý pocit z dobře odvedené práce. Jednak s každým jednáním se něco nového naučíte a taky jste toho udělali tolik, že na sebe můžete být hrdí. Není nic, co vám uniklo.

Následováním výše uvedených kroků se z věčného "nestíhače" můžete proměnit na člověka, který je vždycky připraven.Naučíte se vytvářet v životě priority a všechno plnit. Věřte mi, je to opravdu nepopsatelný pocit, večer si sednout k počítači nebo deníku a vědět, že všechno mám za sebou. Tak to dělají největší mistři a tak do dělají všichni dobří a úspěšní lidé. 

Ode dneška můžete patřit mezi ně.

Tak ať se vám to podaří,
Jakub Kolčář

PS: Během několika předcházejících měsíců jsem vyvinul skvělý webový systém na time management, který kroky zde popsané ještě mnohonásobně zjednodušuje. V následujících týdnech jej uvedu do ostrého provozu. Pozor: užívání bude bezplatné!

Ovládněte své emoce 3: Emoce a akce

Akce je důvod, proč tu jsme. Akce je jediný proces, jakým může člověk něco ve svém fyzickém životě a nebo ve světě změnit. A akce s emocemi souvisí jako voda s rybou.

2 strany magnetu

Emoce fungují jako magnet. Pokud jsou pozitivní, pak to, čeho se týkají, přitahují. Pokud jsou opačné, tedy záporné, odpuzují. Když máte myšlenku na nějaký stav, emoce, které ta myšlenka nese, určuje, zda se tomu stavu přiblížíte, či nikoliv. Určuje, kolik energie vložíte do potřebné akce.

Motivační činidlo

Toho můžeme dobře využít (protože jinak to využije nás). Když se člověk chce nějakému stavu - cíli - přiblížit, potřebuje se obvykle motivovat, protože motivace člověka přiměje k nějakému pohybu. Jak se tedy pomocí emocí motivovat?

Již víte, že emoce jsou tvořeny myšlenkami. Proto tedy záleží výhradně na vašich myšlenkách, jaký bude směr vašeho posunu. Když se vám do něčeho nechce, řekněte si "Co mi ten stav přinese?" A hledejte věci, ve kterých to je dobré pro vás.

Ukázka

Kupříkladu chcete si jít zaběhat, ale moc chuti do toho nemáte. Co můžete udělat? Uvažujte takhle: "Co mi ten běh přinese? Zaběhám si a spálím pár kalorií. Takže nepřiberu. Zlepší se mi fyzička. Provětrám se, už mi je přece hnusné sedět celý den doma. Přijdu na jiné myšlenky. Podívám se po krajině a po městě. Vyzkouším ty nové boty. A budu se cítit fajn (protože při fyzickém vyčerpání se do krve uvolňují endorfiny - hormony štěstí)." Rázem se vaše emoce spojené s tím během změní v příjemnou a vy se nebudete moci dočkat až za sebou zabouchnete dveře bytu. Takovým způsobem to funguje.

Jak se vypořádat s odporem vůči něčemu?

Jednoduše, opět změňte své myšlenky. Rozpoznejte ty, které vás trápí a najděte důvody, proč by vás neměly trápit. A pokud dokonce chcete své emoce obrátit do kladné poloviny, opět uvažujte, co vám daný stav přinese. Trochu se sice opakuju, ale je důležité tohle zdůraznit. Protože vědomí, že myšlenkový postoj k nějaké situaci určuje, zda je vám příjemná a přiblížíte se k ní nebo ne, je zásadní.

Magická představivost

Vizualizace - používání představivosti - je určitá, vyšší úroveň myšlenkového procesu. Když si něco představujete, vytváří se stovky myšlenek na daný subjekt. Když si představujete sami sebe, jak jste něčeho dosáhli a jak si užíváte všeho, co vám to přineslo, vytváříte emoce, které hýbou horami.

Je to docela nepoužívaná technika, na to, jak je účinná. Když se potřebujete někam dostat, a opravdu vám na tom záleží, použijte ji. Představte se sami sebe v okamžiku, kdy už jste se tam dostali, uvědomte si přínosy pro vás a prociťte tu radost.

Já tohoto často využívám například když zjistím, že se rychle potřebuji někam ve městě dostat a času na to mám opravdu málo. Za normálních okolností bych se musel nutit běhat a vůbec by se mi nechtělo, protože bych všude viděl důvody, proč tam nejít. Ale když použiji výše zmíněné kouzlo vizualizace, automaticky (podvědomě) se zrychlí tempo mé chůze, mi to ani nepřijde (dokonce se ani nepotím více) a k tomu všemu se sám od sebe začnu těšit, až tam dorazím. A celá cesta je pro mě radostnou procházkou. Tak úžasně to funguje.

Dvousměrná funkce

Podobně jako ve vztahu k myšlenkám se emoce chovají i ve vztahu k akcím. Když na něco myslíte, vytvoří se emoce a naopak, když máte určitou emoci, vyvolávají se odpovídající myšlenky. Teď ta souvislost s akcí: když máte nějakou emoci, vede vás to k nějaké akci. A naopak, když vykonáváte nějakou akci, vyvoláte tím emoci, kterou máte s danou akcí asociovanou z minula (pokud to neděláte poprvé v životě).

Abychom si ujasnili, k čemu to je. Znamená to, že pokud vypozorujete, že vám je vždy příjemně, když se rozhlížíte z okna, využijte toho. Vždy, když se chcete dostat do té příjemné nálady, rozhlídněte se z okna a ona přijde. Tento jev je hodně používaný například v NLP a hypnóze a existuje množství užitečných technik založených na něm, ale to už je mimo rozsah dnešního článku.

Rekapitulace:

• Akce jsou podmíněné emocemi.
  
• K cílům (stavům) vedou akce.
  
• Pohyb k cíli je způsoben příjemnými emocemi a odpor nepříjemnými.
  
• Vizualizace je účinný nástroj na vyvolání emocí.
  
• Emoce vedou k akcím, ale i naopak.
  
• Výhradně myšlenkový postoj určuje emoce. Pokud hledáme výhody pro vás, přicházejí ty kladné.
  

Tak, to by bylo k emocím samotným a jejich základnímu využití všechno. Samozřejmě je plno dalších oblastí života, kde se emoce vyskytují a hrají roli, ale to už je obsahem jiných témat. Existuje například způsob, jak mozku zadat, aby automaticky hledal výhody - a tudíž vytvářel konstantně kladné emoce.

Věřím, že vám tahle série článků alespoň trochu rozšířila obzor a že finty, které jste se dozvěděli uvedete v praxi. Mohou takto zásadně změnit život. A především o to mi jde. Chci pomoci změnit lidem život k lepšímu.

Doufám, že jste si čtení užili a uvidíme se v některém z příštích článků.

Jakub Kolčář.


Fotka

Ovládněte své emoce 2: Emoce a komunikace

Jak jsme si minule řekli, emoce jsou produkovány v zásadě myšlenkami. A myšlenky jsou informace. Z toho si logicky můžeme odvodit následující věc:

Informace, respektive způsob jejich podání, udávají ráz veškeré komunikace.

O komunikaci obecně a o užitečných komunikačních technikách vám povím někdy příště, dneska se zaměříme ryze na souvislost s emocemi.

Dvě strany

Jak jistě víte, každá komunikace má dvě strany. Tou první jste vy a tou druhou osoba (případně skupina osob) s kterou komunikujete. Emoce hrají důležitou roli na každé straně a určují reakce obou stran.

Já - strana

O co člověku v komunikaci většinou jde, je příjemný stav u obou stran. Vždy začněte u sebe a to základním rozhodnutím, nebrat většinu negativních věcí osobně. Jakmile přestanete uvažovat o tom, proč je to, co druhá strana říká, proti vám, a namísto toho začnete hledat věci, ve kterých se shodujete a které jsou pro vaše dobro, osvobodíte se od nepříjemných emocí dokonale.

Druhá strana

Sebe už jsme vyřešili, jsme v pohodě. Co nám ale komunikaci ještě může kazit, jsou nepříjemné pocity na druhé straně. Člověk, ke kterému mluvíte se může cítit uraženě, pokřivděně. Nebo ho může něco naštvat. Vzpomeňte si, na věc, která určuje, jaká emoce se v člověku vyvolá. Je to vztah, jaký má daná informace k osobnímu žebříčku hodnot. A na prvním místě zde u naprosté většiny lidí stojí osobní dobro (skutečně to tak je; je to v podvědomí téměř všech).

Proto, abyste v člověku nevyvolali negativní emoce, vyhněte se čemukoliv, co by mohlo nabýt významu nepříznivému dobru druhého. Urážky a ponižování jsou vrcholem. Co je mnohem častější je znevažování (třeba neuvědomělé) nějakého konání nebo vlastnosti. Podvědomí druhého, pokud je to průměrný člověk, si to vynaloží po svém - negativně. Poučovat se dá jinak.

Dokonalé nástroje - tělo a mozek

Lidské tělo a lidský mozek mají dvě úžasné vlastnosti. Fungují dvěma směry a odvádějí většinu práce mimo vědomí člověka.

První vlastnost znamená, že když navodíte v mysli nějaké myšlenky, vytvoří se na jejich základě emoce. Ale nejen to, totiž i na základě té dané emoce se vytvoří další myšlenky s ní související. A toto se dá skvěle využít v komunikaci.

Stačí na začátku například rozhovoru vyvolat pozitivní emoce a ony se už na principu zrcadel budou samy dále šířit. Příjemné myšlenky vytvoří pozitivní emoce, ty vytvoří pozitivní myšlenky a tak dále.

Druhá vlastnost s tou první souvisí a přesto je docela jiná. Je to schopnost lidského těla a mozku pracovat automaticky a podvědomě na základě vědomých příkazů. V praxi to znamená, že jaký máte postoj (emoce), výrazně ovlivňuje způsob, jakým s druhým jednáte. Ať už se hovoří o čemkoliv. Možná jste někdy slyšeli pojem body language (řeč těla). To je právě jedna z těch věcí, o které mluvím.

Využití takové znalosti spočívá v tom, již před rozhovorem (a nebo i během něj) si v mysli vyvolat představu, jakým způsobem by se ten rozhovor měl odvíjet. A on se tak skutečně odvíjet bude, protože vaše podvědomí se o to - skrze řeč těla, tón hlasu, nevědomé vybírání slov - postará. Tělo druhého člověka funguje jako přijímač a tyhle nevědomé značky přijme.

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá

To je další důsledek výše uvedené vlastnosti, který se potvrzuje v praxi. Jaký emoční stav do komunikace vložíte, takový se k vám od druhého vrátí. Druhá osoba jej podvědomě přijmě, začne produkovat na něm založené myšlenky, a další podobné emoce a ty směřuje zpátky na vás. Proto je radno velmi dobře se rozhodnout, jak k druhému od počátku přistupujete.

Hladový mozek

A na závěr připomenu fakt zmíněný v minulém článku. Mozek je hladový po informacích a pokud je nemá, tak si je vymýšlí. A často špatně. Ve výsledku to vypadá tak, že pokud mluvíte nejasně a stroze, mysl druhého si pravděpodobně plno informací domyslí. A je velká pravděpodobnost, že špatným směrem. Což znamená proti sobě. A tak na vás daná osoba, zdánlivě bezdůvodně, začne být nepříjemná. Proto buďte přesní a mluvte jasně, tak, ať není o čem pochybovat a váhat.

Nyní krátké shrnutí

1. Emoce hrají důležitou roli v kvalitě komunikace
   
2. Zaměřte se na obě strany komunikace - sebe a tu druhou
   
3. Vyvarujte se domýšlení a přepněte uvažování z hledání co je proti vám na hledání co je pro vás
   
4. Nedotkněte se ostatních, nevyjadřujte něco, co by mohlo být vyloženo proti jejich osobě. Nesouhlas se dá vyjádřit jinak.
   
5. Jakou komunikaci předpokládáte, taková příjde.
   
6. S jakými emocemi přijdete, takové budou vládnout.
   
7. V komunikaci funguje princip akce a reakce. Co jde dovnitř, jde taky ven
   
8. Mozek je hladový a proto buďte přesní a jasní.
   

Aplikací těchto znalostí v reálu můžete dosáhnout velkých změn v komunikaci s ostatními. Mohou to být pracovní rozhovory, přednášky a nebo třeba povídání s kamarády/nepřáteli. Jakým směrem (emocionálním) se bude komunikace uvíjet je pouze na vás.

Hodně zdaru,
Jakub Kolčář

Fotka

Ovládněte své emoce 1: Emoce a myšlenky

Emoce jsou klíčem k lidskému prožívání, chování a vztahům. Kdo zvládá své emoce, je v pohodě ve všech oblastech života. Kdo umí správně řídit své emoce, stává se šéfem svého života.

Proto jsem se rozhodl napsat sérii 3 článků, které vás naučí namísto soupeření s emocemi spolupracovat. Naučíte se vytvářet, odstraňovat a dokonce využívat tyhle božské nástroje.

Články se budou týkat těchto témat:

1. Emoce a myšlenky
   
2. Emoce a komunikace
   
3. Emoce a akce
   

Začněme tedy rovnou prvním tématem.

Kde se rodí emoce?

Jak emoce vznikají? Jeden by si mohl říct, že to je něco, co se v člověku potuluje sem a tam a občas se to ponoří a občas vynoří. Ano, částečně to je pravda. Protože emoce se v neznalém člověku potulují sem a tam a občas se ponoří a občas vynoří. Ale háček je tenhle - neděje se to samo od sebe. Emoce nejsou něčím, co by tělo vytvářelo podle nějaké své vyšší touhy a nebo náhody. Emoce dokonce ani nejsou věc, kterou by vám mohl někdo způsobit.

Zde je odhalení: Emoce jsou produktem myšlenek.

Za vším stojí myšlenky.

Je to tak, ať si to připouštíte nebo ne. Neexistuje v člověku emoce, která by nebyla důsledkem nějaké myšlenky. Každá emoce, ať už příjemná, nebo nepříjemná vzniká na základě nějakého myšlenkového pochodu.

Slova v hlavě.

V hlavě každého průměrného člověk neustále proudí obrovské množství myšlenek. Některé jsou hlubší - ty si neuvědomujeme - a některé zřetelnější. To je ten tichý hlásek uvnitř, který pořád o něčem uvažuje a rozebírá to.

Co udává ráz?

Protože z každé myšlenky se rodí emoce, klade se nám otázka, jak rozeznáme myšlenky rodící příjemné a nepříjemné emoce? Je to v celku jednoduché. Každý člověk v jádru touží po dobru pro sebe. To v praxi znamená, že myšlenky, které člověka nějakým způsobem například znevažují, produkují nepříjemné emoce. Pokud se vám v hlavě honí něco typu "Ten chlap si myslí, že nemám pravdu" nebo "Ta holka mě špatně chápe", vytvoří se na jejich základě nepříjemné emoce, jako jsou zášť nebo vztek. Na druhé straně, pokud vás pronásledují myšlenky ve stylu "Ta holka je ale hezká. To je něco pro mě." nebo "Povedlo se mi to", vyklubou se příjemné emoce.

Zastavte je!

Jak se zbavit negativních emocí? Jednoduše odhalte a zastavte ty myšlenky, které jsou nějakým způsobem proti vám. Najděte důvod, proč nejsou proti vám.

Dám příklad.

Máte s někým domluvenou schůzku a požadovaná osoba se nedostaví. Samozřejmě jste naštvaní. To, že nepřišla není příčinou vašeho hněvu. Příčinou je informace, která je proti vaší osobě. A zde to jsou myšlenky, které vám říkají například "On tím chtěl znehodnotit můj čas, který jsem vynaložil." Abyste se vzteku zbavili, můžete udělat v zásadě 2 věci - zastavit myšlenky silou a nebo rozumem.

Silou myšlenky zastavíte tak, že v duchu těm myšlenkám řeknete "a stop!" a zaměříte se na něco jiného.

Mozek je nenažraný

Lidský mozek totiž požaduje kupy informací, aby byl spokojený. A pokud je nemá odjinud, vymýšlí si je. A rozumem situaci napravíte tak, že mozku namísto informací, kterými je naplněn, nabídnete jiné, které vám neubližují. Můžou to být skutečná fakta a nebo si je taky můžete vymyslet. Podstatné je, že nebudou proti vám.

K našemu příkladu - řekněme, že myšlenka, která vztek způsobuje, říká, že vás ten člověk chtěl urazit a znehodnotit vaše vynaložené úsilí. První metodu zastavení nebudu popisovat, protože tam není co řešit a půjdem na to metodou rozumu. Fakta nyní neznáte (ale můžete zjistit například zavoláním dotyčné osobě). Tak pojďme fikci vašeho mozku nahradit jinou fikcí (dokonce více pravděpodobnou). Začněte uvažovat takhle: "Co když tomu člověku do toho něco důležitého vlezlo? Co když se mu něco stalo? A co když jenom normálně lidsky zapomněl? Vždyť já taky občas na něco zapomenu." K tomu ještě navrch najděte pár dobrých věcí pro vás "Tak když už jsem ve městě, můžu se zajít podívat do toho obchodu, kam už tak dlouho chcu. A můžu si zajít na zmrzlinu. Jé ta bodne." A rázem máte více příjemných pocitů, než byste chtěli.

Ve zkratce

Zdůvodněte, proč myšlenky proti vám nejsou proti vám. Klidně si to vymyslete. Mozku nezáleží, zdali to jsou fakta nebo ne.

Jak vytvořit příjemné pocity

už nyní taky víte, protože jsem to naznačil v předchozí části. Člověk chce dobré pro sebe, chce se mít dobře, chce si užít. A tak hledejte právě takové myšlenky, které jsou dobré pro vás.

Nejsnazší způsob, jak takové myšlenky vyvolat, je vzpomenout si na něco z minulosti. Vzpomínejte "Co se mi včera podařilo? Co hezkého mě dneska čeká? Co se mi líbilo?" Jakmile si tyhle otázky položíte, po chvíli se v mysli samy začnou odpovídající odpovědi vynořovat. A tyto odpovědi se stanou myšlenkami tvořící váš příjemný emocionální stav.

Druhý, trochu náročnější, způsob přivolání takových myšlenek je skrze představivost. Tady to nemusí být pouze věci z minulosti, ale můžete takto v mysli vytvořit jakoukoliv situaci, která je pro vás dobrá. Pokud máte pocit, že to není skutečné, tak si představujte něco příjemného, co vás čeká.

A třetí cesta je vyložit si skutečnost způsobem, který je dobrý pro vás. Myslím tím najít si v tom to své. Hledejte, proč je situace příjemná.

Shrnutí

Myšlenky tvoří emoce. Představy (budoucí a nebo z minulosti) představují kupy myšlenek. Mozek potřebuje kupu informací a nezáleží na jejich reálnosti. Pokud jich má nedostatek, tak si je vymýšlí. Vymyslete je za něj podle toho, jak si přejete se cítí. A pokud vám to není příjemné, vytvořte je na základě faktů, ale ve vašem podání. Neexistuje nesubjektivní podání, které by nevytvářelo emoce. Fantazii jsou dveře otevřeny. Hledejte vlastní, příjemná odůvodnění.

Příště si povíme, jak se naučit pomocí emocí příjemně komunikovat s ostatními. Zatím uveďte dnešní teorii v praxi. Protože teorie a praxe mají stejnou váhu, ale bez praxe neznamená teorie nic.

Jakub Kolčář.

5 kroků k bezstarostnému životu

Jednou žil jeden docela normální, ale zoufalý člověk, kterého pořád něco užíralo a pořád se s něčím trápil. Jednoho dne, málem se už zabil, potkal mudrce a ten mu pověděl tajemný recept, který jej vyléčí a poskytne mu bezstarostný život. Mudrc člověku podal kus pergamenu ze své tašky a sám zmizel. Bylo tam psáno:

Recept na bezstarostný život

1. Identifikuj své problémy
   Část je to těžká, ale důležitá. Napiš na list všechny myšlenky, které trápí hlavu Tvou tak, aby nižádná tam nezbyla. Pak můžeš postoupit dál.
   
2. Najdi podstatu trápení svých
   Vezmi jeden problém z kupy, ten, který Tě trápí nejvíc a pod lupou jej prozkoumej. V čem tkví jeho podstat? Jaký je důvod, že Tě to trápí?
   
3. Odhal pravdu skutečnou
   Zeptej se sám sebe "Trápím se nad tímhle nyní oprávněně a nebo to je jenom zbytečná myšlenka, která mě bodá?" Velká část všech trápení lidu nemá důvod. Příkladem budiž - máš zubaře navštívit a máš hrůzu z bolesti, kterou Ti způsobí. Celý den předem se třeseš. Nyní se zamysli. Je to opravdu skutečnost, kvůli které se mám trápit? Děje se nyní něco hrozného? Nikoliv. K zubaři půjdeš v každém případě a půjdeš tam až den zítřejší. A zdali to bude bolet, to neví ani nejmoudřejší. Takové trápení potom pozbývá smyslu a jeho odhalení jej spálí.
   
4. Najdi řešení
   Je-li Tvůj problém skutečný a Tvá starost oprávněná, pak nečekej na nic a najdi řešení. Dvě královské možnosti se Ti naskýtají:
   
   
   
   
   • Na řešení příjdi sám
     Polož si otázku "Jak nejlépe mohu problém vyřešit?" A v hlavě se začnou nápady rodit jako malé děti. Hned je všechny pochytej a promysli.
     
   • Řešení najdi na jiném místě
     Povím Ti jednu věc, která se může zdáti ohromující. Od počátku lidstva hodiny světa odpočítaly desetitisíce let a vsadil bych tisíc zlatých, že I ten Tvůj problém už někdo měl a vyřešil. Hledej na síti internetu. A věz, že najdeš tisíce lidí, které trápí stejná věc a s tím přijdou tisíce řešení. Můžeš se taky poradit osobně s někým.
     
5. Jednej!
   "Protilék na trápení je akce." pravil moudrý Baez Joan.
   Pokud to jde, jednej hned. Pokud nejde to, tak si urči jasně, kdy budeš jednat. Nevyčkávej hloupě na "tu správnou dobu", protože "ta správná doba" nikdy sama neexistuje. Musíš takovou dobu vytvořit. Řešení ke kterému jsi došel aplikuj na problém. Řešení pomůže a nebo nepomůže. Nepomůže-li - což se taky může nastati – zoufalství nepropadni a najdi jiný způsob, který jej vyřeší. Na Tvůj problém řešení je. A navíc už Tě výhoda potkala - znáš cestu, která která k cíli nevede a které se vyhnout můžeš.
 

Ať už Tvůj problém zmizel, nebo se vyřešil a nebo jsi našel řešení, klid na duši se dostaví. Řešení je tu a všechno dobré jest. Amen.


A tak se z průměrného člověka stal člověk, který se naučil žít bezstarostný život. Problémy se totiž naučil řešit a začal to učit i všechny ostatní, protože nemít starosti lidem může přijít vhod. :-)

Fotka

Ovládá vás Facebook?

Dobrý sluha, ale zlý pán.

Všimli jste si někdy, kolik času průměrně strávíte na Facebooku? Znám plno lidí, kteří u něj dokáží prosedět celé odpoledne. Já jsem takový také dříve býval. Člověk si říká, že se podívá ještě na tohle a tohle a že ještě chvilku počká, jestli se neobjeví něco nového. A to čekání obvykle přejde z chvilky do nekonečna.

Jaký je vůbec smysl Facebooku?
Dobrá otázka. Facebook je nazýván sociální sítí. Když si to představím, vidím síť internetových kablů propojujících lidí. A to je skvělá věc. Facebook neuvěřitelně zrychlil komunikaci - fotky z páteční akce si už v sobotu ráno od 5 lidí můžu prohlídnout. Vím, kdy má kdo narozeniny, vidím, kdy si mám zaznačit dny v kalendáři pro důležité události. Naneštěstí Facebook je pro většinu lidí i přínosem nechtěné komunikace. A jak já pravím:

"Nezachytněte se v něčem co nechcete, jinak to budete chtít. Pokud to ovšem nechcete."

To znamená, že cokoliv se k člověku dostává, i když si to nežádal, po určité době mu to začne být vlastní a začne se mu to líbit a zamlouvat. A tak se většina lidí chytí do pasti nekonečných a věčných statusů, fanouškovských stránek, skupin a různých her a aplikací. Jsou to věci, o které by normálně nestál.

Jak se z toho dostat?
Facebook není blbý nástroj a proto on sám nabízí obrovské možnosti. Pokud nechcete číst statusy od některých lidí, jednoduše si je dvěma kliknutími myši "skryjete" - to znamená, že jejich statusy se vám již dále nezobrazují. Pokud se vám nelíbí nějaká aplikace, uděláte totéž. A upozornění jsou zase stejný případ. Tím se dá počet nechtěných informací, které se k člověku dostávají, hodně snížit.

Ale v každém stále přetrvává to nutkání stále kontrolovat, jestli i Ti zbývající něco neposlali. Nedejbože něco, co se týká mě osobně. Například označení na fotce. A nebo ty nekonečné skupiny a stránky.

Je i proti tomu lék?
Samozřejmě, jako na všechno, i na tohle existuje snadné řešení. Nebuďte na Facebooku. Teď jste se možná mírně zděsili, ale počkejte, až vám to vysvětlím.

Mínil jsem tím totiž - nebuďte na Facebooku neustále.

Jednoduchá finta.
Jednoduchá finta spočívá v tom, pevně si určit jak a kdy budete Facebook navštěvovat. Řekněte si "Ode dneška se na Facebook podívám maximálně 4krát denně." Tohle je dobrý začátek. Vadit by mohla ještě jedna věc a proto dodejte "A pokaždé na Facebooku strávím maximálně 5 minut a pak jej alespoň hodinu neotevřu."

Z počátku vám to možná bude rvát srdce, ale když nad tím zauvažujete a uvědomíte si to, přestane vám to vadit.

Vemte si pár faktů pro ujasnění:

• Většina lidí na Facebook píše jenom hlouposti a nebo nepodstatné věci. Neumřete bez těchto informací pár minut.
  
• 99% všech skupin vám život nezmění.
  
• Za jednu hodinu se na zřídkakdy objeví něco důležitého, s čím by se nedalo počkat.
  
• Koneckonců, ani drtivé většině vašich přátel nebude vadit, že mezi těmi stovkami kamarádů nejste online.
  
• Ušetříte takto neskutečné množství času.
  

Můžete si náš příklad spočítat a vyjde vám, že takhle na Facebooku prosedíte maximálně 20 minut denně, což je opravdu málo. Necelá půlhodinka. V porovnání s tím, že lidi často na Facebooku jsou několik hodin, to je opravdu nic.

Abychom to teda uzavřeli. Facebook sám o sobě není vůbec špatný. Kdo jej ovládá, tomu přináší cenné informace a kontakty. A taky plno srandy.

Jediný, kdo si může uškodit je sám člověk, když se Facebooku podřídí.

Facebook je jako oheň. Je to dobrý sluha, ale zlý pán.

Určete si, jaká má u vás práva a bude vám sloužit dokonale.

Ať získáte hodně přátel a hlavně těch reálných,
Jakub Kolčář.

Fotka

Jak se dobře vyspat

Určitě to znáte. Ať děláte, co děláte vždycky se ráno probudíte blbě. Budík vás násilím donutí vstát (pokud vůbec), nechce se vám z postele, jste nevyspalí, máte blbou náladu a ani si nepamatujete žádné sny.

To všechno se běžně lidem stává. Ale má to jednoduchou příčinu, která se dá snadno vyřešit.

V jakém stavu se vzbudíte záleží převážně na tom, v jaké fázi spánku zrovna jste, když se probudíte. Ve spánku člověka se (jednoduše rozděleno) střídají takzvané fáze REM a NREM. Když se člověk probudí ve fázi NREM, je ráno unavený, blbě se mu vstává, nepamatuje si sny a souvisí s tím všechny další nepříjemnosti.

Na druhé straně, když se člověk probudí ve fázi REM, je mu skutečně super. Vstane snadno, je plný energie, pamatuje si z noci plno snů a vůbec, celý den je svěží.

Jak tedy zajistit, abyste se probudili ve správné fázi?

Většina lidí chodí spát každý den jinak a to je to, co dělají špatně. Lidské podvědomí se dokáže přizpůsobit ledasčemu, ale pokud se požadavky kladené na něj neustále mění, nepřizpůsobí se vůbec a hraje náhodnou hru.

Když chodíte spát v různé časy, nedokáže si mozek správně rozvrhnout fáze REM a NREM tak, aby REM vyšla na dobu, kdy vstáváte.

Jedním z hlavních klíčů k dobrému spánku je tedy chodit spát pravidelně ve stejnou dobu. Lidské podvědomí s tím začne počítat a průběh spánku tomu přizpůsobí.

Spát málo hodin není špatné, dokonce to je často prospěšnější, než spát dlouho. Vzpomeňte si třeba na Edisona, který spal 3-4 hodiny denně. A jak byl výkonný a úspěšný.

Jednou cestou jak říct svému podvědomí, jak má naplánovat spánek je skrze zvyk chodit spát pravidelně ve stejný čas. Existuje druhá pomůcka, která tohle předrátování mozku urychlí a to je takzvaný mentální budík.

Jakmile vlezete večer do postele, představte si sebe ráno před hodinami, na nich si zobrazte přesný čas, kdy chcete vstanout a sebe si pozorujte, jak pěkně vyspinkaní sami od sebe vstáváte. Klidně si to i v duchu řekněte. "Dneska ráno vstanu v 6 hodin." Je to neuvěřitelná finta, ale funguje. Obrazy (představy) jsou jazykem podvědomí, a pokud to uděláte opravdu jasně a zřetelně, vzbudíte se ráno opravdu v danou dobu sami od sebe a později přestanete muset používat budík. Pro prvních pár dní si jej ale pro jistotu ještě nechte zapnutý.

Díky této technice podvědomí rychleji získá ponětí o tom, jak umístit spánkové fáze, abyste se ideálně probudili.

Na závěr uvedu pár triků, které k dobrému spánku ještě dopomůžou:

• Alespoň hodinu před spaním nejezte. A to i pokud máte hlad. Raději se napijte. Trávení potravy je totiž vysoce energeticky náročný proces a zhoršuje kvalitu spánku.
  
• Před spaním myslete na něco pěkného a nebo na něco, co chcete vyřešit. Ve spánku se totiž v mozku třídí informace a ráno můžete dojít k překvapivým nápadům. Mimo jiné vaše večerní myšlenky také částečně určují obsah snů.
  
• Před spaním si vyvětrejte místnost, ale na noc si nenechte v pokoji mráz. Je dobré spát s dostatkem kyslíku ve vzduchu. Mozek je orgán náročný na kyslík a každý atom navíc je plus. A k druhé věci - vůbec není příjemný pocit, když se ráno probudíte promrzlí. Proto před spaním (pokud není léto) okno zavřít, nebo alespoň přivřít.
  
• Je v pořádku chodit spát unavený. Od toho spánek je. Slouží k regeneraci těla a mysli. Čili pokud budete dodržovat svůj zvyk chodit spát v určitou dobu a zpočátku se budete cítit unaveni, je to ok. Mozek (a tělo) se přizpůsobí. Nechoďte jen kvůli únavě chodit spát dřív. Nevyšly by dobře fáze. Odpovězte si na otázku, co je horší - být před spaním trochu unavený a nebo se ráno hrozně probudit? :-)
  

Dnes jsem vás seznámil s pár důležitými věcmi, které pokud budete dodržovat, přinesou vám příjemný spánek, ráno krásné vstávání a celý den bez únavy.

Pokud chcete něco změnit, udělejte to hned. Hned teď se rozhodněte, že ode dneška budete spát kvalitně. A nezapomeňte, vytvářejte nové zvyky ;-)

Dobrou noc,
Jakub Kolčář.

Fotka

Jak něčeho dosáhnout

Upozornění - tento článek nemá v žádném případě být vychloubáním se. Má lidem ukázat, jak dosáhnout úspěchu.

Před chvílí jsem se vrátil z předehrávky, a mnoho lidí žaslo, jak jsem mohl zahrát něco takového. Šíleně rychlá, šílená písnička. A chyby skoro žádné.

Před dvěma měsíci bych to nezahrál. Dnes ano.

Co všechno musí člověk udělat, aby uspěl?

První ze všeho je rozhodnutí. Když se pro něco pevně rozhodnete, máte třetinu práce za sebou. Vážně.

Učitelka mi zadala tuhle písničku a její arranger (pán, který ji zapsal a upravil) mi ukázal, jak to má vypadat. A já si řek "Ano, takhle to za pár dní budu hrát a vyhraju s tím nějaké soutěže."

Člověk by si řek, že některé věci jdou samy, ale není tomu tak. Pokud chcu něčeho dosáhnout, musím na to vynaložit nějakou energii. A protože energie kterou je lidská bytost schopna denně vydávat je omezená, musí člověk tomu, co dělá, udělit priority.

Pro mě tenhle úkol měl docela velkou prioritu.

Udělit si priority je podstatné pro určení, kolik času čemu věnujete.

Aby se člověk někam dostal, něčeho dosáhl, musí se neustále posouvat kupředu. A proto je zcela zásadní vytvořit si zvyk. Pravidelně se ke svému cíli posouvat. Posouvat klidně i po malinkých kouscích. Ale když si člověk vytvoří zvyk, posouvá se dopředu stále a nakonec se všechno sečte a člověk kroutí hlavou nad tím, jak mohl něco tak velkého dosáhnout. Navíc tvoření zvyků má jednu obrovskou výhodu - jakmile máte zvyk, děláte danou věc pravidelně automaticky. Vymizí ten pocit, že se musíte pořád do něčeho dávat.

Nejlepší je vytvořit si denní zvyk. To znamená, že denně si vyhradíte časový úsek, ve kterém vždy uděláte něco, co vás o kus posune dále.

Já si na cvičení své skladby vyhradil hodinu denně. A tím nemyslím hodinu strávenou posedáváním a uvažováním, s tím, že si to občas přehraju. Tím myslím hodinu, kdy jsem se na cvičení soustředil na 100% a nenechal se naprosto ničím vyrušit.

Člověka to často svádí k tomu, aby po chvíli něčeho nechal a přešel, alespoň na chvíli, k jiné činnosti. Ale právě když se člověk soustředí, vznikne skutečný posun.

Při cvičení (a nebo jakékoliv jiné činnosti, která má přiblížit člověka k cíli) většina lidí dělá právě to, co jim je nejpříjemnější a co se jim zdá bezvadné. Ale přesně tohle je ztráta času a úspěch vyžaduje opak.

Při své denní hodince bych klidně mohl tu písničku pořád v jaksi přijatelném tempu a v jaksi přijatelném stavu hrát pořád dokola. Protože mi to tak je příjemné. Ale to jsem nedělal. Člověk musí najít své chyby a neustále se zdokonalovat. Přelomové je udělat to, čemu se ve světě osobního rozvoje říká "překročení komfortní zóny", aby se se posouval kupředu.

V mém příkladu cvičení hudby to znamená namísto obehrávání dokola, ty příjemné pasáže vynechávat (to, co mi jde) a cvičit to co mi nejde tak, aby mi to šlo. A když se mi celá písnička líbí, najít opět něco, v čem jsem nedokonalý, v čem se můžu zlepšit. U mě to byla především rychlost. Cvičil jsem přes měsíc svůj jazyk, abych se denně dokázal zrychlit cca o 1 bpm. A trpělivost přinesla své růže. To, co jsem si nikdy nedokázal představit je teď pro mě přirozené (tempo 100 bpm, 4 noty v době). Malý, ale pravidelný pokrok se sečetl a výsledkem je velké číslo. Tak to v životě funguje.

Trpělivost je opravdu důležitá, pokud jste se rozhodli něčeho dosáhnout. Existuje jedno moudro, které mi kdysi říkával jeden známý, když jsem se vztekal, že mi něco hned nejde:

"Ani Praha se nepostavila hned."

A na závěr uvedu jednu neméně důležitou věc. Jsou to uzávěrky. Existuje jedno staré přísloví, které říká, že jakkoliv máte dlouhou dobu na splnění úkolu, práce se vždycky roztáhne tak, že nezbyde žáden čas navíc. Ať to byla krátká doba nebo dlouhá.

Proto si vždy určete, kdy přesně chcete k určitému výsledku dojít. Mimo jiné vás to motivuje k tomu, skutečně něco dělat - mozek se vždy přizpůsobuje. Když nemá termín, roztáhne práci na určenou dobu (nekonečno), takže se skoro nic neděje a vám se do ničeho nechce.
Když má termín, podvědomě si práci opět přizpůsobí. Nyní ale již do daného úseku. Určete si termíny a ani vám nepřijde, že jste museli něco dělat (jednoduše se to tak v podvědomí přizpůsobí).

Pojďme si to teď shrnout.

Jak dosáhnout velkých věcí:

1. Pevně a jasně si určete cíl
   
2. Přijměte, že musíte taky něco udělat pro dosažení svého cíle
   
3. Určete si, jakou prioritu pro vás váš cíl má. Rozhodněte se, kolik svého času a prostředků jste ochotni vynaložit.
   
4. Vytvořte si zvyk neustále se posouvat blíž a blíž, klidně po drobných částech. Nejlepší je denní zvyk.
   
5. Nespokojte se s málem. Vykročte ze své komfortní zóny. Stále se zdokonalujte. Hledejte a napravujte chyby.
   
6. Buďte trpěliví a nevzdávejte se, když si myslíte, že to nedokážete.
   
7. Vytvořte si uzávěrky a uvědomte si je.
   
8. Nehroťte to (pravděpodobně nezemřete, když se něco nepodaří), ale buďte nadšení.
   
9. Mějte v sebe důvěru.
   

Ve skutečnosti se dá dosáhnout čehokoliv. Od dobrých známek ve škole nebo dobře zvládnuté písničky na flétnu až po cestu kolem světa. Představivosti se meze nekladou. Pár jednoduchých postupů a tolik se toho změní. Zkuste se nad nimi alespoň na chvíli sami zamyslet a příště podle nich postupovat.

Hodně úspěchů,
Jakub Kolčář.

PS: Jaké jsou vaše cíle? Pokud žádné nemáte, hned si nějaké (klidně malé) vytvořte a vyzkoušejte, jak snadné je jich dosáhnout. Když se vám to podaří, dodá vám to odvahu.

Fotka

Co dělat když prší

Upozornění - toto není pro ty, kteří mají práce (u domku, u dětí) dost.

Venku prší a uvnitř je nuda. Co s tím?


Podívejte se na nějaký film, který jste už dlouho neviděli. Já osobně jsem se v posledních dnech díval na staré dobré Hvězdné války (epizoda IV.-VI.). Taky mě chytla Saxana (vzpomínáte na ni?). Dokonce jsem kvůli tomu zapojil několik let nepoužívané video. Kazety už jsou starožitnost. A právě tam najdete to, co vám zmizelo v hlubinách času.

Nebo si na počítači zahrajte hru na kterou už jste málem zapoměli. Moje oblíbená je Total Annihilation. Strategická hra z roku 1997. Ale její kouzlo ještě dosud nic nepřekonalo a na internetu jsou stovky fanouškovských modů a pokračování.

Když už nepomůže ani jedno z toho, projděte si staré skříně a prohlídněte zašlé fotky z dětství. Zavzpomínejte na dobu, kdy jste byli ve školce. A nebo na dovolené s rodiči. Povídejte si o tom s bratříčkem, taťkou a nebo se sebou a vraťte se do těch dob.

Déšť je skvělá doba na vzpomínání. Vzpomínání vám připomene krásné věci, které jste zažili dříve. Uvědomíte si, jak moc jste toho už zažili. A nakonec, v nedávné době bylo vědecky dokázáno, že lidé, kteří si připomínají staré vzpomínky mají zdravější a vyvinutější mozek.

Když vás vzpomínání přestane bavit, buďte tvůrčí. Jakkoliv.

Kreslete, zpívejte, povídejte si s přáteli.

Vysněte si nový vlastní život, který uskutečníte. Změna je život.

"Nic není věčné, kromě změny."
~Hérakleitos z Efesu

Fotka:

http://www.flickr.com/photos/mango_sparrow/ / CC BY-ND 2.0