Pozitivní přístup

Až příště zažijete situaci, kterou považujete za nepříjemnou, zeptejte se sami sebe na tohle: "Co mi ta situace přinesla? Kvůli čemu za ní mohu být vděčný?"

Na čem závisí, jaká situace pro vás je, je totiž výhradně váš osobní postoj. Malá změna uvažování a změní toho tolik!

Nezáleží ani tak na tom, CO se děje, jako JAK o tom uvažujete.

A zapamatujte si ještě jedno: právě těmi problematickými situacemi se člověk nejvíce rozvíjí a posouvá vpřed.

Fotka

Honzova cesta za štěstím (O překonání strachu)

Byl to obyčejný den obyčejného kluka. Kluk se jmenoval Honza, měl kapelu, plno zájmů, vypadal hezky, ale přesto byl nešťastný. Proč byl nešťastný?

Líbila se mu totiž jedna holka z opačné čtvrtí města. Honza po ní strašně toužil, doslova prožíval to, čemu někteří lidé říkají zamilování.

Jenže měl obrovský strach. V hlavě se mu neustále honily myšlenky typu "Co když se ji nebudu líbit?" "Co když má kluka?" "Co když mě nebude chtít?" "Co když si spolu nebudeme mít co říct?". Tyhle myšlenky ho hlodaly mnoho měsíců a trápilo ho to každý den. Tolik po holce toužil a přitom žil v beznaději.

Jednoho dne, celý zamořený zoufalstvím, šel tahle po ulici s hlavou svěšenou dolů a v tom do něčeho narazil. Podíval se vzhůru a zjistil, že vrazil do břicha staršího pána. Ten pán měl na sobě krásné šaty a okamžitě, jak se jejich pohledy setkaly, uviděl Honza v jeho očích opravdu šťastného člověka.

Chtěl hned hlavu sklonit dolů a nenápadně pokračovat ve své bezduché chůzi, ale zarazil ho pánův kouzelný hlas:

"Kdysi jsem taky chodil s hlavou dolů a ptal se "Co když", bál se podívat kolem sebe a běhal mi mráz po zádech při pomyšlení, že udělám něco neobvyklého. Ale to je minulost. Život je krásný chlapče, jen musíš překonat strach. Dám Ti to nejdůležitější co mě dostalo tam kde jsem. Ale nejdřív zavři oči a odpověz mi: Co se může stát nejlepšího když půjdu tam kam chci? A co nejhoršího?"

Chlapec po chvíli váhání zavřel oči, zamyslel se a řekl: "No nejlepší by bylo, kdybych tu holku okouzlil a ona se do mě zamilovala a byli jsme spolu. Pak bych byl skutečně šťastný."

Bylo vidět, že mu ta vidina přináší radost. Zhluboka se nadechl a pokračoval "A nejhorší se může stát to, že tu holku nezaujmu. Ale stejně jaký by potom měl takový vztah smysl? A i kdyby mě odmítla úplně, pak se přece aspoň hned dozvím, jak na tom jsem a nebude mě už v hlavě užírat ta představa, že něco můžu mít, ale nemám to." Uběhlo pár vteřin a z jeho hrdla se vřinulo: "Bože to je tak jasné! Na co tady ještě čekám?"

Honzu naplnilo nadšení a strach z oslovení by člověk marně hledal. Uvědomil si, že to je to, co mu chtěl pán předat. Ale sotva otevřel oči, zjistil, že starý muž, kterému chtěl poděkovat, tady už není. Rozhlížel se všude kolem, a zjistil, že hledání je marné.

V hlavě však už měl natolik jasno, že neváhal ani vteřinu a vyrazil na druhou stranu města, do parku, kde holku vídával. Pár kroků šel tím směrem, a ani ještě nedošel k parku, uviděl holku, jak jde naproti němu a usmívá se na něj. 

Oslovil ji, a co následovalo, nezažil nikdy dříve v životě. Byl vtipný, okouzlující a skvěle se bavili. Tehdy celou noc strávili spolu v parku.
Honza se stal skutečně šťastným. Ale rozhodně ne jenom díky tomu, že si našel svou holku. Byl šťastný, protože už nic se mu nedokázalo postavit do cesty za jeho sny.

Pokaždé, když se v Honzovi začal rodit strach z významného kroku, vzpomněl si na dědečka a jako v onom osudovém dni odpověděl na 2 otázky "Co se může stát nejlepšího, když to udělám? A co nejhoršího?"

Kdysi mi táta řekl, že všechen strach je strach z neznámého. Člověk se bojí jenom toho co nezná. A měl pravdu. Když svému řídícímu středisku, mozku, jasně ukážete co je před vámi, najednou nemá čeho se bát. Dvě otázky zmůžou více, než si dokážete představit.

Fotka

Projevte se!

Na světě je plno neoriginálních lidí. Na světě je plno smutných a něšťastných lidí. Na světě je plno neúspěšných lidí. Na světě je plno vystrašených lidí. A víte proč? Protože se neprojevují. Kdo se projevuje v celé své kráse, tomu nic z výše uvedeného nehrozí.

Proč se tedy projevovat?
Ještě jednou a tentokrát strukturovaně to vysvětlím:

• Jedinečnost. Jakmile se začnete samostatně projevovat, vyplujete z toho davu oveček na povrch a to j ejednoznačně dobrý věc. Nikdo se nechce bavit s průměrnými lidmi. Nikdo nechce obdivovat průměrné lidi. Průměrní lidé žijí průměrný život.
• Oblíbenost. Souvisí s předchozím bodem. Tím, že se stanete jedinečnými a projevíte své skutečné Já, stanete se oblíbenými právě mezi těmi lidmi, kteří vám jsou blízcí. Ne blízcí vztahově, ale povahově, názorově. S vlastním projevováním sice souvisí i ztráta oblíbenosti u některých průměrných lidí, ale Ti by vám nestáli za to, protože měli rádi vaše falešné Já.
• Sebepoznání. Tím, že se začnete skutečně projevovat, začnete si také všímat svých skutečných vlastností. Svých předností a záporů, svých talentů, svých vášní. A poznat sebe sama je jedna z velmi důležitých věcí každého člověka, protože když znáte dobře svůj nástroj (svou osobnost a svoje tělo), můžete jej používat nejlíp jak to jde. Kdo se nezná, jako by žil zavázanými očima.
• Štěstí. Pokaždé, když uděláte něco, co vás skutečně vyjadřuje, zažijete něuvěřitelné vnitřní štěstí a uspokojení. Ať už to má ve fyzickém světě jakékoliv následky. A protože štěstí, je ta nejzákladnější věc, po které každý touží, myslím si, že stojí za to se vyjádřit.

Kdy a kde?
Ptáte se, za jakých okolností a před jakými lidmi se můžete vyjádřit? Nemůžete se projevit před žádnýma lidma, musíte se projevit vždy a všude. A pak zažijete ráj na zemi. Váš život se změní o 180°.


Překážky jsou tady
Ano, i překážky, přirozeně zde jsou. Jsou to vaše strachy, které vznikají na základě omezujících přesvědčení. Ta se vám v hlavě ukotvila v raném dětství. Rodiče, pokaždé, když na vás řvali, nebo vám dávali nějaké tresty, vás takto negativně sociálně programovali. Dětský mozek uvažuje naprosto jinak než dospělý a tak si takovéto výchovné prostředky bere po svém. A navíc si fantasticky pamatuje. Proto se ve vašem podvědomí sformovaly přesvědčení typu "Nemám na to," "Vždycky všechno zkazím," "Cokoliv udělám je špatně," "Je špatné dělat co se mi líbí" a další. Jelikož jsou v podvědomí, většinu si je ani neuvědomujete, ale radikálně ovlivňují váš život. A přesto si můžete být téměř jistí, že to rodiče nemysleli ve zlé, ale chtěli vás vychovat do úspěšného člověka. Tenhle způsob výchovy nejen v rodinách, ale i ve školách je opravdu natolik špatný a rodiče a učitelé by se vždy měli co nejvíce informovat o tom, jak správně vychovávat dítě. To ale není předmětem dnešního tématu, protože to je věc, kterou už nemůžete změnit. Ale stále své strachy můžete odstranit a osvobodit se.

Od teorie k praxi
Jak tedy na to? Jak uvidíte, je to nesmírně jednoduché.
Všimli jste si někdy, jak se chovají malé děti? Co je napadne a líbí se jim, to bez rozmýšlení dělají. Dělejte to samé. Chovejte se jako velké malé dítě.
Chcete si obléct fialovou košili? Udělejte to. Líbí se vám holka a chcete ji pozvat na rande? Dejte ji to najevo a udělejte to. Chcete si na ulici zazpívat? Udělejte to.

Jak překonat strachy a limitující přesvědčení?
Za prvé uvědomte si, jaké vaše strachy jsou. Co nejpřesněji je popište. Řekněte si "bojím se nosit kšiltovku ve městě, přestože by se mi to moc líbilo." Voilá, půlku práce máte za sebou.
Za druhé, překonejte svůj strach. Udělejte právě to, čeho se nejvíc bojíte. Překonání svých strachů a obav je jedna z nejlepších cest, jak se jich zbavit. Není nic účinnějšího, než, když právě tu obávanou kšiltovku si nasadíte na hlavu a ihned vyrazíte sebevědomě do města. Párkrát se projdete sem a tam, a když přijdete domů, zjistíte, že to vůbec nic nebylo a že váš kdysi strach se kamsi vypařil a není po něm ani stopy. Přesně tak to funguje. O překonávání sebe si přečtěte můj článek věnovaný právě tomu: Nejúčinnější způsob osobního rozvoje.

Pár slov pro motivaci
Mnoho jsem v tomto článku nevyjádřil, ale pro úspěch mohou být tyto informace užitečné. Proto v bodech:

• Drtivá většina lidí se nestará, jakým způsobem se projevujete. Všichni mají svoje vlastní starosti. A pokud už si něčeho neobvyklého na vás všimnou, přinejhorším se pobaví.
• Neberte se tolik vážně. Dělejte si ze sebe srandu. Kdo si umí dělat ze sebe srandu, toho už nic nerozhodí.
• Buďte si sebou jistí. Nepřipusťte žádné pochyby. Nasaďte si pozlacené brýle a v hlavě si řekněte "Zlaté brýle se mi líbí a je to můj názor. Každý má právo na vlastní názor, i já. Jsem hrdý na svoje zlaté brýle". Naopak vyžeňte z hlavy myšlenky typu "Co si o mě lidé pomyslí? Nevypadám trapně? Vždyť jsem JINÝ!"
• Stejně jako ostatní uznávají vaší originalitu, uznávejte a respektujte taky originalitu ostatních. Vrátí se vám to.
• Bavte se. Váš projev by vždycky měl být vyjádřením vašeho nitra a přinášet vám radost. Když se bavíte a smějete, pak se projevujete správně.

Když se projevíte, posune vás to na úplně jinou úroveň. Lidé, kteří mají vlastní styl a vlastní názor jsou hluboce respektováni. A taky úspěšní. Právě v rozmanitosti lidí na Zemi spočívá krása celého života. Kdyby na zemi bylo namísto 6 miliard lidí 6 miliard naprosto stejných robotů, mělo by to nějaký smysl?

"Be yourself; everyone else is already taken." ~Oscar Wilde

Překonejte se a projevte se a začnete žít báječný život.

Jakub Kolčář.

Fotka