Co jsem si odnesl z noční inventury?

Tento víkend jsem podstoupil náročnou práci v populárním supermarketu s potravinami a jiným zbožím, noční inventuru. Byla to akce časově náročná a někdo by takovou práci mohl zavrhnout. Ale mě přinesla nenahraditelné nejen zkušenosti. A o ten přínos se zde s vámi nyní ve stručnosti podělím.

Takže, co jsem si odnesl z noční inventury? 

Kupu peněz

Až taková kupa to vlastně nebyla. Dokonce bych si mohl oprávněně stěžovat, že 600 korun za 2 probděné noci je málo. Ale musím říci, že jednak tuhle práci jsem nedělal kvůli penězům a za druhé, každá koruna dobrá. Jak já říkám "lepší, než drátem do oka."

(Nové) lidi a srandu s nima

Ano, poznal jsem nové lidi, ano znovu jsem se setkal se starými známými a ano s těmi všemi i s lidmi, kteří tam  šli se mnou, jsem si užil kupu srandy, která je neopakovatelná a neocenitelná.

A dost cenných zkušeností

 

Zjistil jsem, že:

1. Nedá se efektivně přes den spát a vyspat se. Alespoň né v nárazových akcích, možná časem by si na to člověk zvykl.

   Po prvním dni noční jsem spal od sedmi ráno do sedmi večer,  tedy 12 hodin. A přesto jsem se probudil nevyspalý. Možná při běhu na delší trať si na to lidský organismus zvykne, ale teď mi spaní ve dne opravdu tak dobře nejde. Ale bacha na krátké spánky během dne - 20 minutové šlofíky. Ty fungují!
   

2. Organizovat se dá efektivně i velká skupina lidí, bez násilí, když na to jde člověk rázně.

   Mě osobně to nikdy moc nešlo, ale včera a předevčírem jsem byl svědkem toho, že to jde a krásně. Sice byla paní "vedoucí inventury" chvílemi až nepříjemná, čehož se podle mě mohla bez úbytku efektivity vyhnout, ba dokonce by to ještě pomohlo. Ale na to že to byla ženská, na to že měla lidi přimět do na první pohled děsivě vypadající práce a na to, že brigádníci byli někdy až otřesní lemplové, si vedla skvěle. Vím, na čem u sebe můžu zapracovat. 

3. Když člověk nemá na vybranou, vyřeší i problém, který se mu zdá neřešitelný.

   Jakkoliv se to může zdá neuvěřitelné,  je to tak. Stačí vědět, že když to nevyřešíte, máte malér - okamžitý vyhazov (motivace strachem). A nebo, že právě když to dokončíte, čekají vás peníze, spokojenost nadřízených a především spokojenost sebe sama (motivace radostí) a vše zvládnete. 

4. Práce nemusí bolet, když se ji člověk odevzdá a naučí se ji užívat.

   Toto byl moc krásný zážitek. Protože obecně se má za to, že práce musí být nepříjemná a bolestná. Jak už to u mě bývá, šel jsem do toho s pozitivním přístupem (aniž jsem si to dokonce uvědomoval) a práci jsem si tak užil, že bych si to klidně ještě několikrát, rád zopakoval. Ne kvůli penězům,  ale právě kvůli té práci. 

5. Prací se dají vydělávat peníze.

   Toto možná zní překvapivě, nebo až směšně, ale tahle zkušenost je pro mě jedna z těch nejvýznamnějších. Dělal jsem  dlouho  práci pro jednu firmu, kde jsem pracoval a nedostával stále zaplaceno. A to ve mě vyvolalo přesvědčení, že práce nemusí přinést peníze. Až teď se misky vah konečně vyrovnaly, protože jsem došel také k přesvědčení, že se peníze prací vydělávat dají. Jednak mám hned větší chuť do práce obecně, jednak mě to přimělo uvažovat o sebedisciplíně, což ještě určitě rozvedu někdy příště.

Jde vidět, že hodně z mých zkušeností mě otevřelo novým možnostem a uvědomění si "čeho lze dosáhnout, o čem jsem si předtím myslel, že to nejde." Paradoxně dříve jsem si stál za názorem, ve sféře osobního rozvoje tolik  populárním,  že nejdříve si člověk má vytyčit  cíl a nástroje k jeho řešení  se mu dostaví cestou. Nicméně dnešní a nejen dnešní zkušenost zažitá na vlastní kůži mi  říká, že kdykoliv se mi podařilo něčeho velkého dosáhnout, bylo to tak, že nejdříve jsem objevil možnosti, jaké daná oblast skýtá a na základě nich se ve mě otevřela inspirace a úspěchu jsem dosáhl. Fungují oba přístupy a nejlepší asi bude navzájem je kombinovat. To znamená rozhodnout se svobodně  pro cíl a poté hledat možnosti v daném směru a jimi se nechat  inspirovat. Pokud už inspirovaný nejsem.

Závěr

Tato noční práce pro mě byla zdrojem ohromného množství zážitků a nyní i zkušeností převedených na užitelné znalosti. Peníze pro mě byly až vedlejším produktem a možná právě pro to jsem si tu práci tolik užil. Ani náhodou nelituju, že jsem se na inventuru nahlásil a podstoupil ji. Musím se přiznat,  že ještě pár dní před inventurou se mi do ní vůbec, ale vůbec nechtělo. Ale nakonec jsem se jal odhodlání a vše už následně šlo samo. Pokud ve vás článek nic nevyvolal, přečtěte si jej ještě jednou a třeba vás mé autentické zkušenosti inspirují k nějakému vznešenému činu. Životu zdar!

Jakub Kolčář


PS: Dělal jsem ve firmě Kaufland a jsou opravdu vstřícní. Sami vám  zavolají, jestli nechcete na inventuru a když v neděli nad ránem odcházíte ještě se vás zeptají, zda nemáte zájem dělat u nich dlouhodobější brigádu. Prostě super. Neberte to prosím  jako reklamu, ale jako osobní doporučení :)

FOTO ZDROJ