Co si o vás ostatní pomyslí?

Nemeškejte ani chvíli uvažováním o tom, co si o vás ostatní pomyslí. Nevede to k ničemu dobrému.

Ve skutečnosti vydáte mnohem více energie na představy, co si o vás lidi pomyslí, než kolik na to vydají oni. Většina lidí je zaujata svými vlastními životy, než aby věnovali nějakou pozornost tomu, co děláte vy. Zatímco vás trápí, co si myslí oni o vás, je trápí, co si myslíte vy o nich. Jen si tím zatěžujete život.

Namísto toho, aby jste řešili, co si myslí ostatní, zamyslete se nad tím, co si sami myslíte o sobě. Váš názor na sebe samé je mnohem důležitější, než názory jiných. Bez ohledu na to, jak vzdělaní, inteligentní, nebo s jak dobrým úmyslem, podle vás jsou.

Uvědomte si, že názory jiných lidí na vás jsou jen jejich vlastní a mají s vámi jen velmi málo co do činění.. Nikdo jiný opravdu neví, čeho jste schopni. Když ostatním umožníte, aby měli své reakce, aniž by jste si je vzali za své, posílí vás to.

Nebojte se, že se z vás stane bezohledný, asociální blb, když se přestanete zajímat o to, co si o vás ostatní myslí. Dokonce když se s odporem ostatních setkáte, budete jim sloužit vzor, ​​který jim pomůže překonat jejich vlastní strach.

Vždy, když se odvážíte k novým smělým činům, jako je založení nového podniku, nebo vstoupení do nového vztahu, nebuďte zaskočeni negativními reakcemi okolí. Je to normální. Někteří lidi možná začnou sáhodlouze vysvětlovat, proč jste odsouzeni k neúspěchu. Ale to vůbec není důvod, aby vám to v něčem zabránilo. Většinou totiž mluví ze strachu, ne z lásky. Strach vychází z omezenosti, láska z možností.

A co když ti ostatní mají skutečně pravdu? Co když vykročíte ze dveří a narazíte si čumák, přesně tak, jak vás varovali? Nezáleží na tom. Dokonce i kdyby ostatní měli pravdu, nemají pravdu. Je přirozené, že když vyrazíte, hodně krát narazíte. Je naprosto v pořádku, když všichni kolem vás řeknou, že selžete a vy jednáte a narazíte si čumák přimo před nima. Normálně se to děje. Skutečným poučením pro vás je, naučit se to přijmout.

Ostatní mě několikrát varovali, abych něco nedělal. A šel jsem do toho, udělal to a selhal jsem, přesně tak, jak předpovídali. Ale tím, že jsem ztroskotal sám, jsem získal nové cenné poznatky a mé následující podobné pokusy mě nakonec dovedly k úspěchu. Někdy i zásadnímu. A tyto úspěchy by ke mě nikdy nepřišly, kdybych nepřekročil práh.

Pravdou je, že budete padat zem - a to hodně. Zvykněte si na to. Spřátelte se s pádem. Tyto pády nejsou opakem úspěchu - právě naopak jsou jeho nedílnou součástí. Uvědomte si, že je naprosto, naprosto v pořádku vyrazit ven, založit nový podnik a vidět jej zkrachovat. Je v pořádku vstoupit do nového vztahu a vidět jej ztroskotat. Je v pořádku mít proslov a nato být lidmi z pódia vypískán.

Jste předurčeni k nezdaru. Selhání je jedním z nejlepších způsobů, jakým se my lidé můžeme učit a vyvíjet. Umožněte si být člověkem.

Ale ještě důležitější je, abyste si vybudovali sebe-důvěru. Musíte se zjistit, jaké jsou vaše skutečné možnosti. A to nikdy nezjistíte jen tím, že budete tiše sedět. Dokonce ani vy sami nevíte, čeho jste schopni, dokud si to nevyzkoušíte. Tak jak by to mohli vědět ti kolem vás? Jen proto, že někdo mluví věrohodně neznamená, že má pravdu.

Někdy zjistíte, že ostatní lidé měli skutečně pravdu (ale pouze v krátkodobém horizontu). Ale jindy dojdete k poznání, že se mýlili. Nezáleží na tom, co jste podle ostatních schopni zvládnout. Záleží na tom, co skutečně zvládnete. A aby jste zjistili, co to je, musíte vyjít ven a smířit se s určitými riziky. Musíte zkusit udělat některé z těch věcí, u kterých si nejste jisti, zda na ně máte.

Sebe-důvěra je mnohem důležitějším majetkem, než cokoliv jiného, co se vám může ztratit. Nenastane konec světa, když přijdete o všechny hmotné statky, zpackáte velký projekt, anebo ze sebe uděláte totálního vola. Vždy se můžete otřepat a jít dál. Ale když se neodhodláte udělat to, čemu věříte, že je nejlepší, pak to pro vás konec světa je.

Představte si, jaké to pro mě bylo, když jsem svým přátelům řek: "Víte ... přestanu teď vyvíjet počítačové hry a založím si nový byznys okolo osobního rozvoje. A to bude super." Myslíte si, že mě podporovali a povzbuzovali, ať to zvládnu? Ani náhodou. Mnozí lidé si mysleli, že se ze mě stal cvok. Někteří si to možná myslí dodnes. Ale to je naprosto v pořádku, a ani v nejmenším to neovlivnilo mé činy. Jak je to možné? Věřím sám sobě. Ostatní lidé nevidí do mé duše, a neví, čeho jsem schopen. Když mi někdo řekne, že něco nemůžu, mám před sebou akorát člověka, který se velmi bojí a potřebuje pomoci se dostat z toho strachu.

Když vás lidé kolem obsypou samými "to nemůžeš" a "to bys neměl," prostě je ignorujte. Jejich strach s vámi nemá nic společného. Vložte v sebe důvěru. Z počátku možná uděláte pár špatných rozhodnutí, ale v běhu na dlouhou trať, se dostanete vysoko nad vaše současná omezení. A v tu chvíli se vaše nejvznešenější sny začnou stávat stanou realitou.

Sebe-důvěra není důsledkem úspěchu. Je jeho příčinou.

---

Toto je překlad článku What Will Other People Think of You? z blogu mého oblíbeného bloggera v oblasti osobního rozvoje Steve Pavliny. Autor článku se vzdal svých autorských práv a nabádá své čtenáře k volnému šíření a překladu svých děl.

Co jsem si odnesl z noční inventury?

Tento víkend jsem podstoupil náročnou práci v populárním supermarketu s potravinami a jiným zbožím, noční inventuru. Byla to akce časově náročná a někdo by takovou práci mohl zavrhnout. Ale mě přinesla nenahraditelné nejen zkušenosti. A o ten přínos se zde s vámi nyní ve stručnosti podělím.

Takže, co jsem si odnesl z noční inventury? 

Kupu peněz

Až taková kupa to vlastně nebyla. Dokonce bych si mohl oprávněně stěžovat, že 600 korun za 2 probděné noci je málo. Ale musím říci, že jednak tuhle práci jsem nedělal kvůli penězům a za druhé, každá koruna dobrá. Jak já říkám "lepší, než drátem do oka."

(Nové) lidi a srandu s nima

Ano, poznal jsem nové lidi, ano znovu jsem se setkal se starými známými a ano s těmi všemi i s lidmi, kteří tam  šli se mnou, jsem si užil kupu srandy, která je neopakovatelná a neocenitelná.

A dost cenných zkušeností

 

Zjistil jsem, že:

1. Nedá se efektivně přes den spát a vyspat se. Alespoň né v nárazových akcích, možná časem by si na to člověk zvykl.

   Po prvním dni noční jsem spal od sedmi ráno do sedmi večer,  tedy 12 hodin. A přesto jsem se probudil nevyspalý. Možná při běhu na delší trať si na to lidský organismus zvykne, ale teď mi spaní ve dne opravdu tak dobře nejde. Ale bacha na krátké spánky během dne - 20 minutové šlofíky. Ty fungují!
   

2. Organizovat se dá efektivně i velká skupina lidí, bez násilí, když na to jde člověk rázně.

   Mě osobně to nikdy moc nešlo, ale včera a předevčírem jsem byl svědkem toho, že to jde a krásně. Sice byla paní "vedoucí inventury" chvílemi až nepříjemná, čehož se podle mě mohla bez úbytku efektivity vyhnout, ba dokonce by to ještě pomohlo. Ale na to že to byla ženská, na to že měla lidi přimět do na první pohled děsivě vypadající práce a na to, že brigádníci byli někdy až otřesní lemplové, si vedla skvěle. Vím, na čem u sebe můžu zapracovat. 

3. Když člověk nemá na vybranou, vyřeší i problém, který se mu zdá neřešitelný.

   Jakkoliv se to může zdá neuvěřitelné,  je to tak. Stačí vědět, že když to nevyřešíte, máte malér - okamžitý vyhazov (motivace strachem). A nebo, že právě když to dokončíte, čekají vás peníze, spokojenost nadřízených a především spokojenost sebe sama (motivace radostí) a vše zvládnete. 

4. Práce nemusí bolet, když se ji člověk odevzdá a naučí se ji užívat.

   Toto byl moc krásný zážitek. Protože obecně se má za to, že práce musí být nepříjemná a bolestná. Jak už to u mě bývá, šel jsem do toho s pozitivním přístupem (aniž jsem si to dokonce uvědomoval) a práci jsem si tak užil, že bych si to klidně ještě několikrát, rád zopakoval. Ne kvůli penězům,  ale právě kvůli té práci. 

5. Prací se dají vydělávat peníze.

   Toto možná zní překvapivě, nebo až směšně, ale tahle zkušenost je pro mě jedna z těch nejvýznamnějších. Dělal jsem  dlouho  práci pro jednu firmu, kde jsem pracoval a nedostával stále zaplaceno. A to ve mě vyvolalo přesvědčení, že práce nemusí přinést peníze. Až teď se misky vah konečně vyrovnaly, protože jsem došel také k přesvědčení, že se peníze prací vydělávat dají. Jednak mám hned větší chuť do práce obecně, jednak mě to přimělo uvažovat o sebedisciplíně, což ještě určitě rozvedu někdy příště.

Jde vidět, že hodně z mých zkušeností mě otevřelo novým možnostem a uvědomění si "čeho lze dosáhnout, o čem jsem si předtím myslel, že to nejde." Paradoxně dříve jsem si stál za názorem, ve sféře osobního rozvoje tolik  populárním,  že nejdříve si člověk má vytyčit  cíl a nástroje k jeho řešení  se mu dostaví cestou. Nicméně dnešní a nejen dnešní zkušenost zažitá na vlastní kůži mi  říká, že kdykoliv se mi podařilo něčeho velkého dosáhnout, bylo to tak, že nejdříve jsem objevil možnosti, jaké daná oblast skýtá a na základě nich se ve mě otevřela inspirace a úspěchu jsem dosáhl. Fungují oba přístupy a nejlepší asi bude navzájem je kombinovat. To znamená rozhodnout se svobodně  pro cíl a poté hledat možnosti v daném směru a jimi se nechat  inspirovat. Pokud už inspirovaný nejsem.

Závěr

Tato noční práce pro mě byla zdrojem ohromného množství zážitků a nyní i zkušeností převedených na užitelné znalosti. Peníze pro mě byly až vedlejším produktem a možná právě pro to jsem si tu práci tolik užil. Ani náhodou nelituju, že jsem se na inventuru nahlásil a podstoupil ji. Musím se přiznat,  že ještě pár dní před inventurou se mi do ní vůbec, ale vůbec nechtělo. Ale nakonec jsem se jal odhodlání a vše už následně šlo samo. Pokud ve vás článek nic nevyvolal, přečtěte si jej ještě jednou a třeba vás mé autentické zkušenosti inspirují k nějakému vznešenému činu. Životu zdar!

Jakub Kolčář


PS: Dělal jsem ve firmě Kaufland a jsou opravdu vstřícní. Sami vám  zavolají, jestli nechcete na inventuru a když v neděli nad ránem odcházíte ještě se vás zeptají, zda nemáte zájem dělat u nich dlouhodobější brigádu. Prostě super. Neberte to prosím  jako reklamu, ale jako osobní doporučení :)

FOTO ZDROJ

Pozitivní přístup

Až příště zažijete situaci, kterou považujete za nepříjemnou, zeptejte se sami sebe na tohle: "Co mi ta situace přinesla? Kvůli čemu za ní mohu být vděčný?"

Na čem závisí, jaká situace pro vás je, je totiž výhradně váš osobní postoj. Malá změna uvažování a změní toho tolik!

Nezáleží ani tak na tom, CO se děje, jako JAK o tom uvažujete.

A zapamatujte si ještě jedno: právě těmi problematickými situacemi se člověk nejvíce rozvíjí a posouvá vpřed.

Fotka

Honzova cesta za štěstím (O překonání strachu)

Byl to obyčejný den obyčejného kluka. Kluk se jmenoval Honza, měl kapelu, plno zájmů, vypadal hezky, ale přesto byl nešťastný. Proč byl nešťastný?

Líbila se mu totiž jedna holka z opačné čtvrtí města. Honza po ní strašně toužil, doslova prožíval to, čemu někteří lidé říkají zamilování.

Jenže měl obrovský strach. V hlavě se mu neustále honily myšlenky typu "Co když se ji nebudu líbit?" "Co když má kluka?" "Co když mě nebude chtít?" "Co když si spolu nebudeme mít co říct?". Tyhle myšlenky ho hlodaly mnoho měsíců a trápilo ho to každý den. Tolik po holce toužil a přitom žil v beznaději.

Jednoho dne, celý zamořený zoufalstvím, šel tahle po ulici s hlavou svěšenou dolů a v tom do něčeho narazil. Podíval se vzhůru a zjistil, že vrazil do břicha staršího pána. Ten pán měl na sobě krásné šaty a okamžitě, jak se jejich pohledy setkaly, uviděl Honza v jeho očích opravdu šťastného člověka.

Chtěl hned hlavu sklonit dolů a nenápadně pokračovat ve své bezduché chůzi, ale zarazil ho pánův kouzelný hlas:

"Kdysi jsem taky chodil s hlavou dolů a ptal se "Co když", bál se podívat kolem sebe a běhal mi mráz po zádech při pomyšlení, že udělám něco neobvyklého. Ale to je minulost. Život je krásný chlapče, jen musíš překonat strach. Dám Ti to nejdůležitější co mě dostalo tam kde jsem. Ale nejdřív zavři oči a odpověz mi: Co se může stát nejlepšího když půjdu tam kam chci? A co nejhoršího?"

Chlapec po chvíli váhání zavřel oči, zamyslel se a řekl: "No nejlepší by bylo, kdybych tu holku okouzlil a ona se do mě zamilovala a byli jsme spolu. Pak bych byl skutečně šťastný."

Bylo vidět, že mu ta vidina přináší radost. Zhluboka se nadechl a pokračoval "A nejhorší se může stát to, že tu holku nezaujmu. Ale stejně jaký by potom měl takový vztah smysl? A i kdyby mě odmítla úplně, pak se přece aspoň hned dozvím, jak na tom jsem a nebude mě už v hlavě užírat ta představa, že něco můžu mít, ale nemám to." Uběhlo pár vteřin a z jeho hrdla se vřinulo: "Bože to je tak jasné! Na co tady ještě čekám?"

Honzu naplnilo nadšení a strach z oslovení by člověk marně hledal. Uvědomil si, že to je to, co mu chtěl pán předat. Ale sotva otevřel oči, zjistil, že starý muž, kterému chtěl poděkovat, tady už není. Rozhlížel se všude kolem, a zjistil, že hledání je marné.

V hlavě však už měl natolik jasno, že neváhal ani vteřinu a vyrazil na druhou stranu města, do parku, kde holku vídával. Pár kroků šel tím směrem, a ani ještě nedošel k parku, uviděl holku, jak jde naproti němu a usmívá se na něj. 

Oslovil ji, a co následovalo, nezažil nikdy dříve v životě. Byl vtipný, okouzlující a skvěle se bavili. Tehdy celou noc strávili spolu v parku.
Honza se stal skutečně šťastným. Ale rozhodně ne jenom díky tomu, že si našel svou holku. Byl šťastný, protože už nic se mu nedokázalo postavit do cesty za jeho sny.

Pokaždé, když se v Honzovi začal rodit strach z významného kroku, vzpomněl si na dědečka a jako v onom osudovém dni odpověděl na 2 otázky "Co se může stát nejlepšího, když to udělám? A co nejhoršího?"

Kdysi mi táta řekl, že všechen strach je strach z neznámého. Člověk se bojí jenom toho co nezná. A měl pravdu. Když svému řídícímu středisku, mozku, jasně ukážete co je před vámi, najednou nemá čeho se bát. Dvě otázky zmůžou více, než si dokážete představit.

Fotka

Projevte se!

Na světě je plno neoriginálních lidí. Na světě je plno smutných a něšťastných lidí. Na světě je plno neúspěšných lidí. Na světě je plno vystrašených lidí. A víte proč? Protože se neprojevují. Kdo se projevuje v celé své kráse, tomu nic z výše uvedeného nehrozí.

Proč se tedy projevovat?
Ještě jednou a tentokrát strukturovaně to vysvětlím:

• Jedinečnost. Jakmile se začnete samostatně projevovat, vyplujete z toho davu oveček na povrch a to j ejednoznačně dobrý věc. Nikdo se nechce bavit s průměrnými lidmi. Nikdo nechce obdivovat průměrné lidi. Průměrní lidé žijí průměrný život.
• Oblíbenost. Souvisí s předchozím bodem. Tím, že se stanete jedinečnými a projevíte své skutečné Já, stanete se oblíbenými právě mezi těmi lidmi, kteří vám jsou blízcí. Ne blízcí vztahově, ale povahově, názorově. S vlastním projevováním sice souvisí i ztráta oblíbenosti u některých průměrných lidí, ale Ti by vám nestáli za to, protože měli rádi vaše falešné Já.
• Sebepoznání. Tím, že se začnete skutečně projevovat, začnete si také všímat svých skutečných vlastností. Svých předností a záporů, svých talentů, svých vášní. A poznat sebe sama je jedna z velmi důležitých věcí každého člověka, protože když znáte dobře svůj nástroj (svou osobnost a svoje tělo), můžete jej používat nejlíp jak to jde. Kdo se nezná, jako by žil zavázanými očima.
• Štěstí. Pokaždé, když uděláte něco, co vás skutečně vyjadřuje, zažijete něuvěřitelné vnitřní štěstí a uspokojení. Ať už to má ve fyzickém světě jakékoliv následky. A protože štěstí, je ta nejzákladnější věc, po které každý touží, myslím si, že stojí za to se vyjádřit.

Kdy a kde?
Ptáte se, za jakých okolností a před jakými lidmi se můžete vyjádřit? Nemůžete se projevit před žádnýma lidma, musíte se projevit vždy a všude. A pak zažijete ráj na zemi. Váš život se změní o 180°.


Překážky jsou tady
Ano, i překážky, přirozeně zde jsou. Jsou to vaše strachy, které vznikají na základě omezujících přesvědčení. Ta se vám v hlavě ukotvila v raném dětství. Rodiče, pokaždé, když na vás řvali, nebo vám dávali nějaké tresty, vás takto negativně sociálně programovali. Dětský mozek uvažuje naprosto jinak než dospělý a tak si takovéto výchovné prostředky bere po svém. A navíc si fantasticky pamatuje. Proto se ve vašem podvědomí sformovaly přesvědčení typu "Nemám na to," "Vždycky všechno zkazím," "Cokoliv udělám je špatně," "Je špatné dělat co se mi líbí" a další. Jelikož jsou v podvědomí, většinu si je ani neuvědomujete, ale radikálně ovlivňují váš život. A přesto si můžete být téměř jistí, že to rodiče nemysleli ve zlé, ale chtěli vás vychovat do úspěšného člověka. Tenhle způsob výchovy nejen v rodinách, ale i ve školách je opravdu natolik špatný a rodiče a učitelé by se vždy měli co nejvíce informovat o tom, jak správně vychovávat dítě. To ale není předmětem dnešního tématu, protože to je věc, kterou už nemůžete změnit. Ale stále své strachy můžete odstranit a osvobodit se.

Od teorie k praxi
Jak tedy na to? Jak uvidíte, je to nesmírně jednoduché.
Všimli jste si někdy, jak se chovají malé děti? Co je napadne a líbí se jim, to bez rozmýšlení dělají. Dělejte to samé. Chovejte se jako velké malé dítě.
Chcete si obléct fialovou košili? Udělejte to. Líbí se vám holka a chcete ji pozvat na rande? Dejte ji to najevo a udělejte to. Chcete si na ulici zazpívat? Udělejte to.

Jak překonat strachy a limitující přesvědčení?
Za prvé uvědomte si, jaké vaše strachy jsou. Co nejpřesněji je popište. Řekněte si "bojím se nosit kšiltovku ve městě, přestože by se mi to moc líbilo." Voilá, půlku práce máte za sebou.
Za druhé, překonejte svůj strach. Udělejte právě to, čeho se nejvíc bojíte. Překonání svých strachů a obav je jedna z nejlepších cest, jak se jich zbavit. Není nic účinnějšího, než, když právě tu obávanou kšiltovku si nasadíte na hlavu a ihned vyrazíte sebevědomě do města. Párkrát se projdete sem a tam, a když přijdete domů, zjistíte, že to vůbec nic nebylo a že váš kdysi strach se kamsi vypařil a není po něm ani stopy. Přesně tak to funguje. O překonávání sebe si přečtěte můj článek věnovaný právě tomu: Nejúčinnější způsob osobního rozvoje.

Pár slov pro motivaci
Mnoho jsem v tomto článku nevyjádřil, ale pro úspěch mohou být tyto informace užitečné. Proto v bodech:

• Drtivá většina lidí se nestará, jakým způsobem se projevujete. Všichni mají svoje vlastní starosti. A pokud už si něčeho neobvyklého na vás všimnou, přinejhorším se pobaví.
• Neberte se tolik vážně. Dělejte si ze sebe srandu. Kdo si umí dělat ze sebe srandu, toho už nic nerozhodí.
• Buďte si sebou jistí. Nepřipusťte žádné pochyby. Nasaďte si pozlacené brýle a v hlavě si řekněte "Zlaté brýle se mi líbí a je to můj názor. Každý má právo na vlastní názor, i já. Jsem hrdý na svoje zlaté brýle". Naopak vyžeňte z hlavy myšlenky typu "Co si o mě lidé pomyslí? Nevypadám trapně? Vždyť jsem JINÝ!"
• Stejně jako ostatní uznávají vaší originalitu, uznávejte a respektujte taky originalitu ostatních. Vrátí se vám to.
• Bavte se. Váš projev by vždycky měl být vyjádřením vašeho nitra a přinášet vám radost. Když se bavíte a smějete, pak se projevujete správně.

Když se projevíte, posune vás to na úplně jinou úroveň. Lidé, kteří mají vlastní styl a vlastní názor jsou hluboce respektováni. A taky úspěšní. Právě v rozmanitosti lidí na Zemi spočívá krása celého života. Kdyby na zemi bylo namísto 6 miliard lidí 6 miliard naprosto stejných robotů, mělo by to nějaký smysl?

"Be yourself; everyone else is already taken." ~Oscar Wilde

Překonejte se a projevte se a začnete žít báječný život.

Jakub Kolčář.

Fotka

Nejsilnější motivátor

Není to ani strach z trestu, ani touha po odměně, která táhne člověka k cíli nejvíce. A přitom tak často je třeba jednotlivce, skupinu a nebo i sebe motivovat k postupu vpřed. Jak toho lze teda dosáhnout?

"Kdo chce, hledá možnosti; kdo nechce, hledá výmluvy" je lidové rčení, které nám sice situaci  taky nevysvětluje, ale je v ní alespoň část toho, o čem vám chci dneska povědět. Je to ta pasáž "Kdo nechce, hledá výmluvy."

Proč ne
"Proč ne" je ta výmluva, o které se zde mluví. A je to ten pól magnetu, který vás namísto přitahování k cíli odpuzuje. Člověka velice silně anti-motivují všechny myšlenky v jeho hlavě, které říkají, proč daná věc nemá smysl. Proč by ji neměl dělat. A čím více takových myšlenek  v hlavě je, tím více další mozek ještě dále podvědomě hledá. Jakmile člověk spadne do pasti "Proč ne", už si ani neuvědomuje, že nějaký jiný přístup existuje, protože to, co všude vidí jsou výmluvy.


Proč ano
Opačným, tedy přitažlivým pólem magnetu je něco, co bych nazval "anti-výmluva". Tedy zdůvodnění, proč danou věc dělat a jaký má smysl. Když člověk začne na věci nahlížet tímto způsobem, doslova prahne po tom, aby se k cíli nějakým způsobem dostal. A taky přichází na řešení a nové cesty. "Proč ano" je ten nejsilnější motivátor o kterém zde mluvím.

Nejasno
Často se člověku do ničeho nechce a přitom ani nemá dojem, že by si vytvářel nějaké výmluvy. Na vědomé úrovni si je totiž vytvářet nemusí, ale existují podvědomě. A ty důvody proč ano, přestože může mít dojem, že jaksi tuší, taky nemusí v jeho hlavě existovat. Zásadní pro mozek je konkrétnost a určitost. Proto, když se chcete motivovat a uvidět důvody proč ano, udělejte to konkrétně a nahlas, případně na papír. Myšlenky typu "je to dobré, protože mi to nějak pomůže" absolutně nemají smysl, už kvůli tomu slůvku nějak, které je naprosto nekonkrétní. Naproti tomu, když si nadepíšete list papíru "Jak mi to pomůže? V čem to je dobré?" a začnete pod něj vypisovat všechny konkrétní důvody, jste na správné cestě.


Příklad ze školství
Všichni chodíte a nebo jste chodili do školy a víte, jak to tam chodí. Na některé předměty se nemůžete dočkat, jak vás zajímají. Zatímco v jiných se zase nemůžete dočkat konce učitelova výkladu. V čem je ten rozdíl, který určuje, jak se k němu stavíte? Ano, jsou to důvody. Proč ano a proč ne. Chybou většiny učitelů je, že ani v první hodině prvního ročníku nezdůvodní proč učí to, co učí, kdy a jak se vám to bude hodit a co vám to přinese. A proto si jako dítě v hlavě vytvoříte vlastní důvody a to jsou často výmluvy. Výmluvy, proč je ten předmět zbytečný a k ničemu. Jednoduché zdůvodnění dané látky na začátku každé vyučovací hodiny by zásadně změnilo přístup studentů.

Motivace v kostce
Je na čase si to všechno, nyní již bez vysvětlování, shrnout.

• Největším motivátorem jsou důvody - proč ano a proč ne.
• I když si myslíte, že žádné nemáte, vždy nějaké v hlavě jsou.
• Když chcete změnit přístup, změntě důvody.
• Chcete-li někoho motivovat, řekněte mu jasné důvody, proč to je dobré, proč by to měl dělat.
• Chcete-li někoho od něčeho odradit (př. kouření), udejte mu jasné důvody, proč to je špatné.
• Nejlepší důvody jsou ty, které se týkají vlastní osoby člověka.
• Když někomu něco vysvětlujete, také vysvětlete, proč to vysvětlujete a oni chytnou stejné nadšení jako vy.
• Všechno výše uvedené je uplatnitelné jak na jednotlivce, tak na skupiny lidí i na sebe sama.

Myslím, že už nikdy nebudete mít větší problém někoho nebo sebe k něčemu motivovat. Je to velice jednoduchý a známý princip, ale tak často opomíjený. Uvědomit si jej, o to jde především. Použití je pak již zcela jednoduché.

A teď si udělejte malou zkoušku. "Proč bych měl číst blog Modrý provaz? Co mi to přináší a přinese?" :-)

Jakub Kolčář.

Vypište se z toho!

Když je vám blbě. Když vás něco pořádně štve. Když se o něčem nemůžete rozhodnout.

Kdykoliv se necítíte tak, jak byste chtěli, tahle metoda pomůže. Vypište se.

Zdání klame
Mohlo by se zdát, že napsaním se nic nevyřeší, vždyť ty samé myyšlenky máte v hlavě a nic se na nich nedá změnit. Ale opak je pravdou. Při psaní se totiž zapojují dosti odlišné části mozku, než při pouhém přemýšlení a tak se vám často objeví naprosto nečekané řešení a nápady. A všechny negativní emoce vymizí, protože pochopíte podstatu problému a začnete jej chápat správným způsobem.

Jak na to?
Pojďme honem od teorie k praxi. Vemte si kus papíru, otevřete textový editor na počítači a nebo chytněte do rukou magickou tabulku. A pište. Psát co? Pište všechno co se vám honí hlavou. Piště všechno, co byste chtěli dané nepříjemné osobě říct. Piště všechno co vás štve, nebo co vám vadí. A nebojte se klidně používat sprostá slova. Na češtinu a etiku se vykašlete. Prostě pište všechno, co vám jde hlavou.

Samozřejmě, pokud jste hodně naštvaní, půjde vám takové křičení do papíru snadněji. Ale velice dobře to funguje i u ne tolik akutních problémů.


Co se stane?
Hned, jakmile začnete psát, mozek začne podvědomě pracovat na vyšší úrovni na přesně těch věcech, o kterých se rozepisujete a začne hledat, proč jsou  takové, jaké jsou. Postupem času, třeba po dvou minutách, se vám pomalu začnou v hlavě rodit naprosto nečekané nápady. Až postupně se vám všechno naprosto vyjasní. A s tím se vypaří i všechny negativní emoce.

Uzavření
 Svůj text nemusíte nikomu ukazovat, dokonce je lepší, když jej rovnou smažete/spálíte/vyhodíte, protože to, co obsahuje jsou vaše staré myšlenky a myšlenkové procesy, které byly nakonec nahrazeno novými, skutečnými, správnými. Symbolický akt odstranění starého navíc ještě dopomůže mozku zbavit se zbytků zátěže, pokud nějaké zbyly.

Metoda vypsání se je opravdu velmi účinná a já ji úspěšně používám kdykoliv se cítím nesvůj a nebo se mi hlavou honí myšlenky, které mě znervóňují. Ať už to je vztek na někoho, myšlenky na nějakou holku a nebo třeba problém do školy, vždycky se můj pohled, po tom, co se vypíšu, otočí velký o úhel.

Není to jediná metoda sloužící k "hlavovému úklidu", ale osobně ji řadím mezi ty nejúčinnější. Dokáže pomoci opravdu v každé situaci.


Na závěr mám pro vás jednu otázku:
Co vás trápí právě teď?

Vypište se z toho!
A trápení se přemění v příležitost ...

S přáním všeho dobrého,
Jakub Kolčář

Fotka