Jak něčeho dosáhnout

Upozornění - tento článek nemá v žádném případě být vychloubáním se. Má lidem ukázat, jak dosáhnout úspěchu.

Před chvílí jsem se vrátil z předehrávky, a mnoho lidí žaslo, jak jsem mohl zahrát něco takového. Šíleně rychlá, šílená písnička. A chyby skoro žádné.

Před dvěma měsíci bych to nezahrál. Dnes ano.

Co všechno musí člověk udělat, aby uspěl?

První ze všeho je rozhodnutí. Když se pro něco pevně rozhodnete, máte třetinu práce za sebou. Vážně.

Učitelka mi zadala tuhle písničku a její arranger (pán, který ji zapsal a upravil) mi ukázal, jak to má vypadat. A já si řek "Ano, takhle to za pár dní budu hrát a vyhraju s tím nějaké soutěže."

Člověk by si řek, že některé věci jdou samy, ale není tomu tak. Pokud chcu něčeho dosáhnout, musím na to vynaložit nějakou energii. A protože energie kterou je lidská bytost schopna denně vydávat je omezená, musí člověk tomu, co dělá, udělit priority.

Pro mě tenhle úkol měl docela velkou prioritu.

Udělit si priority je podstatné pro určení, kolik času čemu věnujete.

Aby se člověk někam dostal, něčeho dosáhl, musí se neustále posouvat kupředu. A proto je zcela zásadní vytvořit si zvyk. Pravidelně se ke svému cíli posouvat. Posouvat klidně i po malinkých kouscích. Ale když si člověk vytvoří zvyk, posouvá se dopředu stále a nakonec se všechno sečte a člověk kroutí hlavou nad tím, jak mohl něco tak velkého dosáhnout. Navíc tvoření zvyků má jednu obrovskou výhodu - jakmile máte zvyk, děláte danou věc pravidelně automaticky. Vymizí ten pocit, že se musíte pořád do něčeho dávat.

Nejlepší je vytvořit si denní zvyk. To znamená, že denně si vyhradíte časový úsek, ve kterém vždy uděláte něco, co vás o kus posune dále.

Já si na cvičení své skladby vyhradil hodinu denně. A tím nemyslím hodinu strávenou posedáváním a uvažováním, s tím, že si to občas přehraju. Tím myslím hodinu, kdy jsem se na cvičení soustředil na 100% a nenechal se naprosto ničím vyrušit.

Člověka to často svádí k tomu, aby po chvíli něčeho nechal a přešel, alespoň na chvíli, k jiné činnosti. Ale právě když se člověk soustředí, vznikne skutečný posun.

Při cvičení (a nebo jakékoliv jiné činnosti, která má přiblížit člověka k cíli) většina lidí dělá právě to, co jim je nejpříjemnější a co se jim zdá bezvadné. Ale přesně tohle je ztráta času a úspěch vyžaduje opak.

Při své denní hodince bych klidně mohl tu písničku pořád v jaksi přijatelném tempu a v jaksi přijatelném stavu hrát pořád dokola. Protože mi to tak je příjemné. Ale to jsem nedělal. Člověk musí najít své chyby a neustále se zdokonalovat. Přelomové je udělat to, čemu se ve světě osobního rozvoje říká "překročení komfortní zóny", aby se se posouval kupředu.

V mém příkladu cvičení hudby to znamená namísto obehrávání dokola, ty příjemné pasáže vynechávat (to, co mi jde) a cvičit to co mi nejde tak, aby mi to šlo. A když se mi celá písnička líbí, najít opět něco, v čem jsem nedokonalý, v čem se můžu zlepšit. U mě to byla především rychlost. Cvičil jsem přes měsíc svůj jazyk, abych se denně dokázal zrychlit cca o 1 bpm. A trpělivost přinesla své růže. To, co jsem si nikdy nedokázal představit je teď pro mě přirozené (tempo 100 bpm, 4 noty v době). Malý, ale pravidelný pokrok se sečetl a výsledkem je velké číslo. Tak to v životě funguje.

Trpělivost je opravdu důležitá, pokud jste se rozhodli něčeho dosáhnout. Existuje jedno moudro, které mi kdysi říkával jeden známý, když jsem se vztekal, že mi něco hned nejde:

"Ani Praha se nepostavila hned."

A na závěr uvedu jednu neméně důležitou věc. Jsou to uzávěrky. Existuje jedno staré přísloví, které říká, že jakkoliv máte dlouhou dobu na splnění úkolu, práce se vždycky roztáhne tak, že nezbyde žáden čas navíc. Ať to byla krátká doba nebo dlouhá.

Proto si vždy určete, kdy přesně chcete k určitému výsledku dojít. Mimo jiné vás to motivuje k tomu, skutečně něco dělat - mozek se vždy přizpůsobuje. Když nemá termín, roztáhne práci na určenou dobu (nekonečno), takže se skoro nic neděje a vám se do ničeho nechce.
Když má termín, podvědomě si práci opět přizpůsobí. Nyní ale již do daného úseku. Určete si termíny a ani vám nepřijde, že jste museli něco dělat (jednoduše se to tak v podvědomí přizpůsobí).

Pojďme si to teď shrnout.

Jak dosáhnout velkých věcí:

1. Pevně a jasně si určete cíl
   
2. Přijměte, že musíte taky něco udělat pro dosažení svého cíle
   
3. Určete si, jakou prioritu pro vás váš cíl má. Rozhodněte se, kolik svého času a prostředků jste ochotni vynaložit.
   
4. Vytvořte si zvyk neustále se posouvat blíž a blíž, klidně po drobných částech. Nejlepší je denní zvyk.
   
5. Nespokojte se s málem. Vykročte ze své komfortní zóny. Stále se zdokonalujte. Hledejte a napravujte chyby.
   
6. Buďte trpěliví a nevzdávejte se, když si myslíte, že to nedokážete.
   
7. Vytvořte si uzávěrky a uvědomte si je.
   
8. Nehroťte to (pravděpodobně nezemřete, když se něco nepodaří), ale buďte nadšení.
   
9. Mějte v sebe důvěru.
   

Ve skutečnosti se dá dosáhnout čehokoliv. Od dobrých známek ve škole nebo dobře zvládnuté písničky na flétnu až po cestu kolem světa. Představivosti se meze nekladou. Pár jednoduchých postupů a tolik se toho změní. Zkuste se nad nimi alespoň na chvíli sami zamyslet a příště podle nich postupovat.

Hodně úspěchů,
Jakub Kolčář.

PS: Jaké jsou vaše cíle? Pokud žádné nemáte, hned si nějaké (klidně malé) vytvořte a vyzkoušejte, jak snadné je jich dosáhnout. Když se vám to podaří, dodá vám to odvahu.

Fotka